ROZHOVOR: Fousy Mojo: Mladých kapel ovlivněných psychedelií je tu plno

Dnes přináším na blog zatím poslední formát, který jsem zamýšlel při startu projektu – rozhovor. K prvnímu rozhovoru došlo až teď ze dvou důvodů. 1. Nelze dělat rozhovor bez alespoň základního přehledu, který mi v době začátku chyběl. 2. Dlouho jsem nemohl najít kapelu, se kterou bych si vůbec měl co říct.

Nakonec ale vše klaplo a tak si nyní můžete vychutnat další rozměr tohoto blogu.

Kapela Fousy Mojo je z českých kapel, které se otřely o psychedelic, asi nejvíc vidět. Vznikli v roce 2008 přerodem z kapely Fousy Moudžou Rajzin. Zatím vydali dvě alba, debut na přelomu roku 2009/10 a druhé Malé divadlo s velkým kašpárkem na jaře 2012.

O kapele je dokonce několik slov na wikipedia, pro zájemce o podrobnější informace klikejte ZDE. Něco se také můžete dozvědět na jejich bandzone profilu.

Na otázky odpovídal kytarista a zpěvák, Kamil Danda.

Na úvod bych se rád zeptal na věc, která mě osobně docela trápí: necítíte se na CZ scéně osamělí? Kromě Smutnýho Karla tu není snad žádné další uskupení, které by stálo za řeč v rámci psychedelicu?

Myslím, že vím, kam míříš. Určitě ale necítíme a to hned ze dvou důvodů.

Jedna věc je, že mladých kapel ovlivněných psychedelií šedesátých let tu bylo a je plno, byť nejsou příliš ve známosti, a my s nimi občas také hráváme. Namátkou třeba Cuprum, Stíny Úsvitu, Nedělní lidé, Lipless Lincoln and the Sinners, The Ignu Underground, Grogga, Psychedelic Spiders of dr. Spoon, The Paid, Delfíni, Morning Maniac Music, nebo třeba i Zrní a In Memory v jejich ranném období.

Věc druhá je, že sami se už touhle scénou nijak vymezeni necítíme.

Sice jsme byli touto hudbou nepokrytě ve svých počátcích ovlivněni, což je znát ještě na té předposlední desce Fousy Mojo, přirozeně jsme se ale od těchto výrazových prostředků postupně odklonili a poslední album Malé divadlo s velkým kašpárkem je defakto dost přímočaré a těch psychedelických aranží už bys tam zas tak moc nenašel.

Myslíte, že existuje něco jako česká psychedelická scéna?  Já osobně si myslím, že ne. Pokud jste stejného názoru, není Vám to líto?

Jde o to, co si dnes ještě pod pojmem psychedelie vůbec představujeme. Zda v kontextu rockové a experimentální hudby šedesátých let, kde byl jistě patrný vliv psychedelických zkušeností a východních filosofií a dál se jakýsi pokus vrátit do muziky spirituální rozměr. Ten tam ale samozřejmě už dávno byl už v tradiční hudbě různých kultur. Všechny ty tranzovní a meditační, či řekněme relaxační věci.

Nebo prostě jen postupy. Tedy třeba minimalismus, mlhavé a barevné „kosmické“ efekty, dlouhé hypnotické pasáže, rozostřený zpěv a nástroje, harmonická progrese a experimentování se zvukem, sny a halucinace v textech?

Mám pocit, že každá hudba, je-li autentická, má určitou terapeutickou, kompenzační a katarzní funkci, která vychází z určité doby a místa. Z jakéhosi kolektivního nevědomí nějaké skupiny bytostí. Působí tedy nejen jako zrcadlo, ale i medikament a motivátor nějakých lidských snah, budování vlastních hodnot a především emancipace té nastupující generace. Myslím, že ve vývoji lidstva hraje hudba obecně velmi důležitou roli. A v době kdy se pojem psychedelie definoval, přišly do západní společnosti právě tyhle zkušenosti ruku v ruce s elektrickými nástroji a efekty, který tu dřív nebyly a ty přinesly další výrazové možnosti.

Ale ty prvky psychedelie jsou tu dál a tak nějak se usadili i do jinejch žánrů. Např. v elektronické hudbě hráli velkou roli. Takže psychedelická scéna je tu určitě, ať v rámci rocku, world music, alternativy, elektroniky nebo mladých kapel z post-undergroundu, vycházejícího ze specifického zvuku, který tu dřív otevřeli kapely jako PPU, Umělá hmota, Extempore, Dg.307, Psí vojáci, Garáž apod.

Ale toho nejsem pamětníkem a nejsem ani hudební kritik, tak taková otázka už myslím není zcela pro mne.

Na svém bandzone profilu sice uvádíte význam názvu kapely, mě ale zajímá spíš příběh vzniku. Proč černošský slang a jak se k němu připletly vousy?

Ten název vychází ze jména předchůdkyně jakéhosi předobrazu naší kapely a tou byla skupina Fousy Moudžou Rajzin, jíž jsem byl taktéž členem. Když jsme se ale polovina Rajzinů, čili já a baskytarista Hořejší po odchodu bubeníka Karla Čížka a spoluzakladatele zpěváka a kytaristy Mikouše Kobersteina v roce 2008 rozhodli pokračovat dál s novými hudebníky, zjistili jsme, že už je to vlastně úplně něco jiného a název jsme pozměnili.

.A párkrát jsme si už zpětně říkali, že jsme to měli přejmenovat úplně, bez toho odkazu. Určitě by to byl svobodnější pocit a nebyli bychom vystavováni nějakému srovnávání a vysvětlování a podobně. Pohledem zpět to tedy trochu vnímám jako chybu, ale co už.

To jméno kapely vzniklo spontánně a vycházelo z osobní mytologie a srandy co jsme měli s Mikoušem Kobersteinem ještě na středních školách. Jsou v tom nějaké odkazy na Jima Morissona, poustevnictví, fousy z vlny a nad tím vším stojí Brouk. Je to ale tak nepřenosné, že můžeme nechat jeho dešifraci s klidným svědomím spát.

[Show as slideshow]

Od začátku kapelou prošlo dost lidí. Jak moc myslíte, že se zvuk kapely změnil a jste spokojení se současným stavem?

Od roku 2008, čili od doby, kdy datujeme vznik Fousy Mojo, odešel pouze basista Michal Hořejší, což zvuk zas tak moc nezměnilo, byl s námi krátce. Od té doby hraje basu klávesista levou rukou na syntezátor a víceméně převzal v těch starších věcech jeho party. Ještě se nám změnil bubeník, ten zato ale hned třikrát. Posun zvuku od první desky tam je asi dost markantní, což je na jednu stranu dané i stylem hry bubeníků. Franta Škorpil na první desce hrál podle staré klasické hardrockové kuchařky, i když s nepopiratelnou invencí. Zatímco ten současný bubeník Franta Čech jakožto i Martin Kudláček, který s námi nahrál Malé divadlo s velkým kašpárkem, mají modernější, méně košatý, ovšem o to energičtější a preciznější výraz.

A věc druhá a řekl bych, že ta hlavní je že, jsme to tak s klávesistou Markem Palasem chtěli. Uzráli jsme do vlastního výrazu, našli jsme vzájemnou oscilaci. Svět, který nám vyhovuje oběma. A řekli jsme si, že se odřízneme ještě víc od minulosti a zkusili jsme to jinak. V tomhle trendu chceme pokračovat, ale se svým zvukem samozřejmě spokojený nejsme. To jsme nebyli nikdy a to je dobře, protože to je právě ten hnací motor k nějakému vývoji. Nyní máme opět dost nových věcí a zkoušíme se navrátit k obsazení s baskytarou a odkláníme se pro změnu od tvrdšího rock´n ´rollu k barevnějšímu a emotivnějšímu vyjadřování.

Jste typičtí svým neortodoxním přístupem k žánrům, čímž vzniká charakteristický zvuk. Které žánry na Vás mají největší vliv, které Vás nejvíce inspirují?

Já myslím, že je to prostě tím, že na ty škatulky moc nejsme. Ona si každá píseň nakonec vždycky řekne o ten kabátek sama. Každý z nás má poměrně velký záběr toho co má rád, a to napříč žánry. A hledat každé písni svoji řeč, nás baví. Vlivy jsou tu tedy spíš podprahově, než že bychom se chtěli k něčemu připodobňovat.

Zpíváte česky z přesvědčení, nebo protože si na anglické texty nevěříte? A kdybyste kapelu zakládali znovu, zvolili byste opět češtinu?

Čeština je náš mateřský jazyk a má pro nás proto určitě silnější rezonanci. Není to tedy ani tak z přesvědčení, jako z přirozenosti. Angličtina je sice pro rockový žánr zpěvnější, lépe se ohýbá, ale o to je to větší výzva pracovat s tou krkolomnou a krásnou češtinou. Ta také vyžaduje jinou poetiku, fráze, které angličtina třeba unese, vyznívají v češtině naivně, nevyzrále, přestřeleně nebo těžkopádně. Což je možná ale i o našem národním vnímání a o kulturním kontextu. Zkrátka, kdybychom zpívali anglicky, těžko bychom mohli být opravdu autentičtí. Mám také pocit, že když otextujete píseň do češtiny a donutíte tak většinu lidí víc vnímat její obsah, je to jako byste jí otevřeli oči a vdechli život. Samozřejmě to ale nemusí být vždy pěkný pohled J

Koho ze současné psychedelické scény posloucháte?

Nemohu mluvit za ostatní co a zda. Osobně bych se asi pozitivně vyjádřil k již zmiňovaným českým kapelám kamarádů v úvodu rozhovoru. Po pravdě řečeno ale už moc rockovou a ani tu psychedelickou scénu doma neposlouchám, spíš nějaké fúze, ethno, world music, folk, jazz a klasiku.

Jakou zapadlou kapelu ze 60. let byste mi doporučili ?

Má-li to být skutečně něco zapadlého, možná to bude znít překvapivě, ale třeba konceptuální album Odyssea Hany a Petra Ulrychových. Je to skutečná lahůdka. Nebo nezvalovského Edisona od Jana Spáleného.

Sice se to zatím nezdá, ale pomalu se blíží léto. Máte už domluvená nějaká vystoupení? Kdy a kde bychom Vás mohli vidět?

Upřímně řečeno zatím ani nevíme, má to na starosti a v jednání naše manažerka, ale určitě se všechno včas objeví na našem profilu na bandzonu.

Nějaký vzkaz či moudro na závěr? :)

Já mám tuchu, že na nějaké vzkazy fanouškům typu „choďte na koncerty a kupujte si cédéčka“ už jsem dost starej a na nějaká moudra naopak zase ještě mladej.

Takže spíš bych třeba popřál Vašim čtenářům šťastné hledání a to nejen v těch vodách hudebních.

Díky za ochotu a Váš čas. ;)

Rádo se stalo.

Líbilo? Sdílení vítáno!