Článek, který se právě chystáte číst, bude jakýmsi podivným hybridem sloučeným ze všech různých forem. Je z části článkem o jednom albu, z části článkem Best of, přičemž ale ani zdaleka nepostihuje všechnu tvorbu, která pod jménem Benoit Pioulard vyšla.
Není však o psychedelii prozářené sluncem Los Angeles ani o psychedelii dýchající na vás kouř ve sklepních oprýskaných klubech. Je o (ne)psychedelii melancholické duše oddělené od světa zataženými závěsy. Úvodní výčet všeho, čím tento článek není, snad stačil a bylo by už načase s ním začít, aby vůbec byl.
Benoit Pioulard se mi zdál jako doposud neodhalený skvost, nicméně při psaní tohoto článku jsem učinila významný objev, že už se o něm psalo na musicserver.cz a dokonce na novinky.cz! A to už něco znamená. Lehce to přesahuje mé chápání, ale budiž, přišla jsem o výsadní místo psát o něm česky jako první.
Benoit Pioulard není další ze zástupců francouzské hudby. Ve skutečnosti je člověk s hlasem, oproti kterému jsou okvětní lístky kusy betonu, jmenuje Thomas Meluch a pochází z amerického Michiganu. Thomas už za svých 33 let života vypustil do světa nespočet tónů, nicméně si myslím, že na konkrétním seznamu „co a kdy“ vlastně pro tentokrát ani nezáleží.
Od King Crimson po Chopina
Je docela těžké nějakým způsobem definovat Benoitovu hudbu, jelikož se v ní mísí nespočet vlivů. Na střední si Thomas bubnoval písničky Yes a King Crimson, ale stěnami pokoje mu otřásala taky Nirvana, Weezer a později Mogwai nebo Aphex Twin, zatímco momentálně jej po domě provází melodie Chopina. Benoit taky rád chodil do lesů a dělal nahrávky okolních zvuků, které se staly důležitou základnou jeho skladeb, ale také vzpomínek – protože hudba je pro něj jakýsi veřejný, ale zašifrovaný deník, v němž každé album představuje jednu životní fázi. Právě díky okolním zvukům si veřejně uchovává zážitky patřící minulosti a v přeměňování je v hudbu vidí způsob, jak se postavit pomíjivosti věcí okolo nás. Díky tomu se třeba na albu Sonnets na chvíli ocitnete na vietnamské slavnosti. Za mnoholičnou podobu jeho tvorby tedy vděčíme mixu elektroniky, nevyzpytatelnosti okolí a „moody guitar stuff“.
Moje snad nejoblíbenější album je Lasted, obklopené bouřkovými mraky a pískáním větru. Alespoň tak na mě houšť dokreslujících zvuků působí. Shouting Distance je ideálem hravě si poskakující rytmické melancholie, což je sice oxymóron, ale vlastně perfektně sedí s hned první větou skladby: „You’d cut a man down when his life is at its sweetest.“
U Sault nezbývá nic jiného než si lehnout do peřin a na stropě si spojovat hvězdy v souhvězdí, zatímco na vás prší. U Fluoresce už jen ležím v potoce zšeřelého lesa a nechávám po svém zmrzlém těle mírumilovně stékat ledovou vodu. Nicméně nebudu pět ódy na celé Lasted, protože bych tady byla (zřejmě jen já, protože tak dlouho by nikoho nebavilo číst) donekonečna, předávám jej tedy k hýčkání vaším uším.
Album Hymnal působí chrámověji, ať už si pod tím slovem představíte cokoliv. Reliquary se trochu blíží k baroque pop (i když lehce pohřební baroque pop), stejně jako Litya, u které by mi nedělalo problém představit si, jak ji Jacco Gardner hraje v kostelní věži, přičemž ozvěny kostelních zvonů se nabízí hned v následující skladbě Knell. Inspirací k tomuto albu byla Anglie, ve které Thomas nějakou dobu žil, a její církevní architektura spolu s katolickou výchovou, které se Thomasovi dostalo, není proto tolik překvapivé, odkud se celá atmosféra alba dere.
Album The Benoit Pioulard Listening Matter je o poznání optimističtější (není, ale v porovnání se zbytkem tvorby…), ačkoliv toto album hledalo svůj zvuk, zatímco Benoit procházel útrpným procesem hledání smyslu všeho okolo sebe a svého místa v celém tom nesmyslu, k čemuž nicméně veškerá jeho hudba vybízí. O to větším dílem ironie je, že den po vydání zemřel Thomasův bratr.
K jakému stylu vlastně Benoit Pioulard patří? Nevím a nepokouším se to definovat. Co ale vím je, že jste určitě ještě nikdy neslyšeli tak melodické ostří nože, všechny smutky světa, experimentálního Nicka Drakea a Benoita, jak si zpívá lalala u explodujícího Slunce.
P. S.: O albu The Benoit Pioulard Listening Matter byl napsán skvělý článek, který mi byl také nenahraditelným zdrojem: https://thump.vice.com/en_us/article/ae84az/benoit-pioulard-the-benoit-pioulard-listening-matter-interview-stream.
Leave a Reply