Závěrečný díl interview se Stevem Morgenem.
© Autorem rozhovoru je Richard Morton Jack, v originále vyšlo v Flashback #2, 2012
Překlad Matěj
Děkuji Dominice Illeové za korekturu a zpřesnění překladu.
Mělo ABC o Morgena zájem i ke konci roku 1969?
Do určité míry – chci říct, v prosinci dali reklamu do Rolling Stone a Record Hunter v New Yorku měl plnou výlohu našich desek. Když o tom mluvím, nemám ponětí, kolik kusů vlastně bylo vylisováno. Ale vzhledem k tomu, že album vyšlo o rok později než mělo, měli jsme štěstí, že bylo vůbec vydáno. Vzpomínám si, že jsem dělal v ABC rozhovor pro press release, ale netuším, jestli to vůbec pustili ven. Každého se nás ptali, kdo jsou naši oblíbení hudebníci a textaři a Murray odpověděl „Steve Morgen“. Naprosto mě to dostalo a hodně to pro mě znamenalo. Joe Carlton byl nadšený z té vší pozornosti, které se nám dostávalo v rádiích a o něco později mi Probe nabídli smlouvu na další desku. Joe mi řekl, že ve mě vždycky věřil a že svým dětem pouštěl vše co na Probe vydali a Morgen se jim líbil nejvíc! Někde jsem četl, že jsem zpíval doprovodné vokály na desce Saint Steven od Steva Cataldo, které vyšlo u Probe v roce 1969 a myslím, že si vzpomínám, že to tak opravdu bylo…
Co kapela dělala v roce 1970?
Když jsme se rozešli s Kranem, dělal jsem všechen booking a zároveň se snažil dál tvořit. Druhé složení kapely zůstalo pohromadě ještě pár měsíců a já s Murrayem jsme pokračovali v psaní písniček a jamování. Jedna písnička, co jsme dali dohromady, se jmenovala Street Walker – ústřední riff mě napadl, když jsme byli ve West Village a povídali si. Začal jsem si pobrukovat a Murr vyhrkl: „Hej! Co je to?!“ Skočili jsme do metra a uháněli ke mně do bytu na West End Ave. a během chvilky jsme měli písničku hotovou. Jsem si jistý, že by to byl býval náš velký hit, ale nikdy jsme ten song nenahráli. Mám kazetu s původním jamem a spoustou dalších písniček, které jsme s Murrem nahráli při jamování. Další názvy, na které si vzpomínám, jsou Lady, Mary Jane, I Got The Blues a Mister.
Jak to všechno dopadlo?
ABC mi nabídlo smlouvu na další album a nezávislý filmař, který se jmenoval Peter nevímjakdál chtěl o mně a o kapele natočit celovečerní dokument. Měl jsem se sejít s Joem Carltonem a producenty v Probe. Joe byl nadšení a já jakbysmet. Pár dní před schůzkou mi zavolal jeden z producentů a trval na tom, že bude vlastnit vydavatelská práva k mým novým písním. Úplné déjà vu! Řekl jsem ne a natáčení odvolal. Kdyby tehdy kapela byla jedna duše, jedno tělo se vší tou pozitivní energií, jako to bylo na začátku, možná jsem tu schůzku neodvolal. Ale tou dobou by to bylo peklo a já jsem potřeboval změnu. Poslední koncert byl znovuzrozením původního obsazení; hráli jsme ve středu ve Fillmore East na jaře roku 1970 spolu s Cat Mother. Sklidili jsme obrovský úspěch, zvlášť s písní Street Walker, takže to bylo skvělé zakončení – dvakrát jsme přidávali.
Co se stalo pak?
Stal se ze mě duch a odešel jsem do Colorada s jednou slečnou, se kterou jsem tenkrát chodil. Nedlouho poté jsem začal hrát s Wernerem Fritzschingem, který chvíli hrál s Cactus and Pierce Arrow, ale nebylo jednoduché s ním vycházet, takže jsme nic nenahráli. Po chvíli jsem zamířil do Los Angeles. V polovině 70. let odehrál Murray na kytaru koncert s The Joffrey Ballet a byl s nimi na celostátním turné. Nakonec jsme se dali zase dohromady a společně hodně jamovali v mém bytě na West End Ave. v New Yorku. Něco z toho bylo fakt dobrý a uvědomili jsme si, jak nám společné hraní chybí. Rozhodli jsme se, že chceme nahrát další věc. Chystal jsem se z LA vypadnout a on také plánoval buď si dát voraz, nebo odejít od The Joffrey. Naneštěstí se našim plánům do cesty postavil osud a už nikdy jsme se nepotkali. Zemřel při operaci srdce 7. prosince 1976. Dodnes mi MOC chybí.
Jsou ještě nějaké nezveřejněné Morgenovy nahrávky?
Jenom jamy nahrané s Murrayem a alternativní verze Purple. Ta na desce je z těch dvou pomalejší. Osobně se mi víc líbila ta rychlejší, ale spoustě lidem se to líbilo tak, jak to je, takže s tím nemám problém. Myslím, že rychlejší verze je na originální master tape, ale nemám žádnou její kopii.
V jakých dalších hudebních projektech jste se od té doby angažoval?
V polovině 70. let jsem hrál s Wernerem Fritzschingem (hlavní kytara), Ritchie Crooksem (známý studiový bubeník), Stu Woodsem (který hrál na basu s Bobem Dylanem a mnohými dalšími) a Ralphem Shuckettem (který hrál na klávesy s Carole King, Lou Reedem, Utopií a spoustou dalších). Jeden náš koncert v Max’s Kansas City byl živě přenášen na kabelovce. Na počátku 80. let jsem jamoval s Davidem Spinozzou, který byl kytarista a dlouhým spolupracovníkem Paula McCartneyho, Johna Lennona, Jamese Taylora a dalších. Podepsali jsme smlouvu, ale nic se nestalo. Potom jsem dal dohromady kapelu s Rayem Colcordem (který produkoval Aerosmith a hrál s Lou Reedem, Son McLeanem a dalšími) a produkoval a spolupracoval jako textař se dvěma opravdu dobrými, mladými newyorskými kapelami – Beat Brigade a The A-Kings. Vybudovali si slušnou popularitu, ale chovali se jako hvězdy předtím, než byli připravení zazářit a kvůli drogám a podobným věcem skončili. Ale byly to fakt dobrý písničky. V raných devadesátých letech jsem dal dohromady studiovou kapelu, která se jmenovala Sway a nahráli jsme několik mnou napsaných písniček. Nyní se soustředím spíš na psaní než vystupování.
Co si o albu Morgen po všech těch letech myslíte?
Myslím, že z hudebního hlediska je to povedené, na druhou stranu všechno mohlo být lepší, mít kvalitnější vybavení a nebýt všeho toho stresu. Nemám rád můj zpěv, ale v zásadě se mi líbí texty, hlavně v Purple, kde se zdá, že se mi podařilo vložit do ní mého oblíbeného umělce, Edvarda Muncha. Jsem vděčný, že si album našlo svoje místo v čase.
0 komentářů
2 pingbacks