Místnost zastřená kouřem, ze kterého se v pulsujícím rytmu natahují chapadla neonově zářících divotvorných obrazců, aby vás vtáhla do svého nitra pařížského podsvětí. Z očí této nadouvající se příšery prýští krautrock a svým dlouhým jazykem vás oblizuje synthpopem. Držte se pevně na jejím zakrouceném ocase, jenž energickými pohyby prořezává těžký vzduch. Když vám budou docházet síly, nechte se obejmout v jejích spárech a vydržte až do rána, kdy vyjdete z temného sklepení na denní světlo, které ozáří jemné stopy drápů po jejím sevření na vaší kůži.

Říká si Wilfried*.

Wilfried-photo

Sehnat o tomto člověku nějaké informace je docela náročný úkol, jelikož při zadání jeho jména na Googlu se vám zjeví nespočet stránek o jistém fotbalistovi. Na jednu stranu si můžete rozšířit obzory – já už například vím, že jeho stehna jsou asi nějaká extra rarita, protože se na ně zaměřuje podezřele hodně fotek, a také že má plat 3,6 milionu týdně. Na druhou stranu, není to úplně to, co člověk hledal (samozřejmě nechci podceňovat fotbalisty, že by nebyli schopni tvořit pořádnou psychedelii, ale přece jen…).

Naštěstí, s odhodláním Sherlocka Holmese se mi nakonec podařilo něco málo zjistit. Wilfried* tvoří už od roku 1990. Od té doby stihl vydat tři alba, z nichž ale největšího ohlasu se dočkal právě jeho poslední počin – Matrice a Patrice. Pro Wilfrieda* tento projekt představuje hudební dvojčata, i když se sobě příliš nepodobají (spíše vůbec). Matrice je psychedelie zabalená ve francouzském přízvuku, kdežto Patrice skrývá anglicky otextovaný mix folku, psychedelického popu a všeho, co se povalovalo okolo.

Na „ženské“ verzi jsou temnější skladby jako třeba Matrice, kde si Wilfried povídá se svým roztříštěným já a diví se, co s ním dělá v posteli, nebo La langue des oiseaux (Řeč ptáků), kdy najednou dostanete dojem, že se možná celé lidstvo plete a ptačí švitoření není zase tak veselé, jak se vždy píše v knihách, jejichž autor chce vykreslit líbezný výjev v rozkvetlé zahradě. Pravděpodobnější se zdá, že se ty malé kuličky z peří vyzpívávají z dost velké depky. Nicméně, hned vzápětí si Wilfried poměrně radostně prozpěvuje, jak si někdo hraje s jeho srdcem jako s jojem, nebo jak se svými teniskami ničí kapitalismus.

Patrice, což Wilfried považuje za bratra Matrice, je spíš lamač dívčích srdcí hrající melancholicky na kytaru a pohazujíc u toho bohémsky vlasy. Jestli se do něj ale některá zamiluje, asi by nebylo dobré říkat rodičům, že mezi názvy jeho písní patří třeba Sad Satan nebo I made love with Pussy Galore. Mohli by mít přehnané obavy.

Ať už ale Wilfried zpívá o čemkoliv, jeho zastřený hlas a pochmurné melodie dodávají jeho hudbě neobvyklé kouzlo, které byste si neměli nechat ujít. Třeba to nebude láska na první pohled ani na celý život, ale za jednoho panáka s Matrice či Patrice nic nedáte.

 

Tracklist

psych-pop / krautrock

Matrice

  • 06:30 – Un baiser
  • 07:45 – Matrice
  • 04:05 – Le yoyo
  • 05:43 – Mes belles tennis
  • 07:08 – La langue des oiseaux
  • 04:28 – Dexterine
  • 04:41 – La revenante
  • 11:27 – Le tonnerre, intellect parfait
  • 02:58 – Dans les bois

Patrice

  • 04:09 – The Mum’s Song
  • 02:28 – Pure gold
  • 03:23 – I made love with Pussy Galore
  • 02:10 – Somewhere in the crowd
  • 05:01 – Walking down by the river
  • 02:46 – Sugar Girl
  • 02:33 – Sad Satan
  • 03:20 – The shop around the corner
  • 05:15 – Finally