Představovali jste si někdy koncert Mods, při kterém se na pódium vyšplhá pekelně nalitý fanoušek a začne vytrhávat zpěvákovi mikrofon z ruky? Že ne? Při poslechu dnešního alba je taková představa a mnoho dalších na místě. Protože celá sranda spočívá právě v naprosté nesrozumitelnosti a snaze o interpretaci.
O albu je toho známo ještě méně, než je obvyklé u téměř zapadlých kapel. Bylo nahráno v Kanadě v roce 1968, pravděpodobně jako účelový studiový projekt, který se měl svézt (a vytřískat nějaké prachy) na vlně popularity pozdně šedesátkových divností. O to košatější jsou ale kupící se konspirace.
Za ústřední postavu alba bývá považován Američan Johnny Kitchen, který měl prý prsty v mnoha obskurních a undergroundových nahrávkách té doby a ví se o něm, že v roce vydání desky pobýval v Kanadě. O dalších účastnících se neví téměř nic. Objevila se domněnka, že se na albu podílel Wild Man Fischer – paranoidní schizofrenik, který natočil ve studiu Franka Zappy asi nejdivnější album 60. let (více o albu v článku Jana Doskočila). Na jednom blogu jsem se dočetl, že jeho účast už je doložená, ale bůhví.
Mnohem zajímavější konspiračkou je, že Johnny Kitchen má být Fischerův pseudonym a že Bedlam je další počin losangeleského blázna. Opět ale chybí jakékoliv přímé důkazy.
Něco málo k hudbě samotné. Album je zvláštní směsice písní, hudebních fragmentů a koláží. Některé zajímavější, některé méně. U některých kousků se dá cítit náznak satiry a parodie. Osobně na mne album působí jako představení tehdejší mainstreamové hudby a její následné zesměšnění. Každopádně, v porovnání s albem Wild Man Fischera, je deska ukázkovým příkladem melodičnosti a konzistentního poslechu.
Určitě se nejedná o zásadní desku, bez které by se historie neobešla. A nebude se líbit mnoha lidem. Ale svoje kouzlo pro těch pár zastánců bezpochyby má. A já se řadím mezi ně.
Tracklist
outsider music
- 8:38 – Parade At the Funny Farm
- 0:29 – Head Amusement
- 2:54 – Raunchy Boog-a-loo
- 2:29 – After Six
- 3:09 – The Truth
- 6:09 – Head Games and Other Assorted Crap
- 2:59 – Head Job
- 3:54 – Happy Academy
- 3:49 – Trans Luv Airflnes
- 2:35 – Let’s Split
tseo
Vyzkoušel jsem (na YouTube) mnohé ze zde představených projektů “Z hlubin historie”.
Nejdu nijak systematicky, spíš náhodně – začal jsem s Phluph (výborně napsaná recenze :-)…
Ale tihle Crazy People – to je totální bomba (jsem obdivovatelem dřevního F. Zappy, ale to asi nepřekvapí)!
Skvělí byli taky McLuhan.
Díky, ještě budu pokračovat v poslechu!
Matěj
Děkuji za komentář.
Co se týče Bedlamu, osobně mi přijde přístupnější a “poslouchatelnější” než Zappa, do kterého se dostávám postupně – na mnoho poslechů.
Jsem rád, že se články líbí. Budeme se i nadále snažit, aby stály za to. ;)
tseo
budu držet palce.