Světové obskurní scéně vládla po mnoho let americká kapela The Residents. Jejich jedinečně podivný styl hudebního projevu dokázali udržet přes čtyři dekády a skrze překvapivě obsáhlou diskografii padesáti alb, řady singlů a všemožných audiovizuálních projektů na CD a DVD. Dnes se podíváme na lehce pozapomenutou postavu, která s The Residents spolupracovala od dob jejich zrodu a přes jejich nejslavnější éru přelomu 70. a 80. let. Jde o muže jménem Philip Lithman, známějšího pod pseudonymem Snakefinger.
Philip Lithman (1949–1987) byl původem z Londýna, jeho v uvozovkách vážné zapojení do hudebního světa však nastalo teprve přestěhováním do San Franciska roku 1971. Zhruba tehdy se totiž začalo anonymní uskupení budoucích The Residents pomalu dávat dohromady. Vzhledem k striktně anonymní povaze těchto experimentátorů se o Lithmanovo přijetí mezi Residenty mnoho říci nedá. Lze říci jedině to, že se v té době nějak seznámili a stihli zahrát pár živých vystoupení, než se Lithman odebral s vidinou kariéry zkusit štěstí zpět do Anglie.
Jeho snahy zapojit se jako kytarista v mainstreamovějších uskupeních se však dlouhodobě nezdařily ani v Anglii, ani později v Los Angeles, což ho přivádí k obnovení kolaboračních snah s The Residents roku 1978. Jeho přínos v tehdy už zaběhlé avantgardní šílenosti je k zaslechnutí na řadě nejproslavenějších residentských alb, nyní se však přesuňme k jeho druhému samostatnému pokusu, albu Greener Postures z roku 1980.
Na Greener Postures je hned zpočátku patrné hudební partnerství s The Residents. Album za svou existenci vděčí Residenty založenému nakladatelství Ralph Records, jejich zapojení do vývoje desky je mimo produkci i skladatelské. Je otázkou, jaké míry nabývalo jejich reálné kompoziční zapojení, jejich charakteristický elektronický „psycho-sound” zde však nelze nezaslechnout. Pomineme-li však lahodně znepokojivou aranž a bizarní harmonickou skladbu, centrem tohoto alba je hlavně Snakefingerova kytara. Přestože se v žádném konvenčním slova smyslu o kytarové album nejedná, je to paradoxně nejpřesnější popis, jehož se lze v tomto případě dopustit.
Snakefinger (tuto přezdívku si mimochodem Lithman zasloužil za svůj mimozemský kytarový prstoklad) nemá na Greener Postures žádná sóla ani vyčnívající kytarové party, přesto jsme jeho kytarovým umem provázeni od začátku až do konce. Neustále jsou nám předkládány různé riffy a vyhrávky, mnohdy zmnožené na několik stop, jejichž účelem však není oslnit (v namátkovém porovnání např. s Claptonem), nýbrž vytvořit podklad ke Snakefingerovu zpěvu. Výsledkem pak dostáváme sérii kratších „popových písní”, jejichž zřejmá neotřelost umožňuje relativně snadný poslech.
Jednotlivé skladby se pohybují na takřka stejné kvalitativní úrovni, čemuž mimo jiné přidává i jejich relativně stejná délka a struktura. Je tedy obtížné vypíchnout vyčnívající části alba, přesto se mezi známější kusy řadí Golden Goat, Don’t Lie, The Man in the Dark Sedan či například Save Me from Dali. Výjimkou z šablony je však poslední track The Picture Makers vs. Children of the Sea, desetiminutová suita s širšími konceptuálními nápady a jakýmsi proto-příběhem.
Tracklist
alternative / avant-garde
- 04:08 – Golden Goat
- 03:31 – Don’t Lie
- 04:34 – The Man in the Dark Sedan
- 03:22 – I Come from an Island
- 03:46 – Jungle Princess
- 03:10 – Thrashing all the Loves of History
- 02:31 – Save Me from Dali
- 03:42 – Living in Vain
- 09:30 – The Picture Makers vs. Children of the Sea
Leave a Reply