Na počátku vzniku kapely Sousedi stála neobvyklá situace a pocit neobvyklosti se jim daří přenášet i na svou hudbu. Možná už jenom díky nástrojovému složení – veškeré hraní obstarává pouze elektrická kytara a violoncello. Duo ve složení Karel Žďárský a Martin Peřina hraje od roku 2008, první album ale vydali teprve vloni. Osobně jsem je objevil až na letošním festivalu Vlčkovicefest, kde – ač na menší stage – upoutali vcelku slušný dav. A není se čemu divit, jejich hudba umí uhranout.
Prý jste se seznámili na chodbě domu, kde oba žijete, při úniku plynu. Jak se člověk dostane k rozhovoru o hudbě v takové situaci?
Martin: Bydleli jsme tehdy oba ve stejném domě a dokonce i na stejném patře (Karel déle, já tehdy asi jen dva týdny). Jednoho dne tam komusi decentně unikal z bytu plyn. Samozřejmě se kolem toho seběhli ostatní sousedi z patra, přijela plynařská pohotovost atd. Ale tady jsme se oba prvně viděli a prohodili pár slov. Pak jsme se ještě nějaký čas potkávali na chodbě, v tramvaji atd., posléze dělali třeba i grilovačky, chodili občas na pivo, až došlo k tomu, že jsme si společně zahráli.
Karel: Hlavně že to tenkrát nebouchlo. :) Další důležitý moment byl, když jsme v říjnu 2008 zahráli kamarádovi Karlu Zavadilovi na vernisáži v synagoze v Praze Libni, akustika prostoru a naše preludování nějak zafungovalo, a tak jsme se rozhodli, že budeme pokračovat.
Oba jste aktivní hudebníci, jak si vysvětlujete, že jste o sobě nevěděli, když žijete v jednom domě?
Martin: Jak píšu, v době prvního setkání jsem v domě bydlel asi jen dva týdny, takže času na zjištění od koho se večer přes dveře line zvuk kytary a cella nebylo mnoho. :)
Karel: Byl to vlastně pěknej fofr!
Kde berete inspiraci a jak vaše písně vznikají? Vycházíte spíše z improvizace či preferujete skládání na papíře?
Martin: Řekl bych, že vycházíme spíše z improvizace. Na začátku ale většinou musí být nějaký předem vymyšlený motiv, který někdo z nás přinese na zkoušku. Ten pak postupně živým hraním přetváříme, nabalujeme, rozvíjíme do konečného tvaru finální skladby. Nutno dodat, že v našem případě je to většinou proces poměrně zdlouhavý.
Co se týká inspirace, tak v tomto případě spíš něž nějaká konkrétní hudba je pro mě inspirací ticho. Rád taky třeba poslouchám za pozdních večerů zvuky linoucí se otevřeným oknem do pokoje. :) Takové to ševelení, když už se vše kolem zklidnilo. To někdy vydržím poslouchat opravdu dlouho (pokud je na to čas a prostor :)). Ideální pak je, když je to někde mimo civilizaci, na horách a tak, takový ten reálný ambient okolního světa, to je supr. Občas si do toho pustím mp3 Sousedů a ono to tak nějak dohromady koresponduje, mně přijde, což mám radost.
Samozřejmě pak taky poslouchám tunu opravdu všelijaké muziky, ale nemyslím, že se to v té hudbě nějak výrazně projevuje (snad kromě hudby Vladimíra Václavka :)), ale třeba se mýlim.
Karel: Inspirací je pro mne hudba a zvuk obecně, především pak psychedelická hudba přelomu 60. a 70. let minulého století a hudba středozemního okruhu s přesahem přes Blízký východ, Persii (dnešní Afghánistán a Írán), Pákistán a Indii, kde se potkává opět s psychedelickou hudbou let 60. :D Samozřejmě i hudba našeho slovanského kulturního okruhu, ve které vnímám právě vliv výše zmíněné „staré“ hudby Středozemí. Zmínil bych současného a významného katalánského hudebníka Jordiho Savalla, na jehož nahrávkách můžeme slyšet jak Perskou/Afgánskou hudbu z let 1200-1700:
tak hudbu z oblastí dnešního Maroka, Španělska, Itálie, Turecka, Bosny atd. z období středověku a renesance:
až raného baroka. Vývojové souvislosti jsou velice zajímavé. :D Hudebníci na těchto nahrávkách používají repliky, ale i původní nástroje z těchto období (kromě středověku :)). Jordi Saval sám použil na svých nahrávkách sólovou viollu de gambu, předchůdkyni dnešního violloncella z roku 1697 a 1550!
Tato hudební tradice je pro mne velice důležitá, neboť mi umožňuje nahlédnout do vnímání a abstraktního myšlení lidí (v tomto případě hudebníků) napříč časem a prostorem.
Hrajete spolu již několik let, ale debut Purpura Echo vyšel teprve vloni. Odkládali jste desku záměrně, abyste nashromáždili co nejvíce opravdu dobrého materiálu, nebo jste to jednoduše neřešili?
Martin: Jak bylo zmíněno v předešlé odpovědi, již samotný proces vzniku kompozic nám trvá poměrně dlouho, takže i ta doba, kdy jsme tak nějak usoudili, že by bylo dobré naši tvorbu zvěčnit na albu (a následná realizace) přicházela pozvolněji, pomalu uzrávala. Nutno však zmínit, že v roce 2010 jsme vydali na našem tehdejším netovém labelu “IV Patro records” živák z pražského klubu Rybanaruby. Lidé totiž za námi po koncertech chodili a ptali se na CD a my jsme jim neměli co nabídnout, proto alespoň onen živý záznam. S příchodem alba Purpura Echo jsem se však k tomuto živáku poněkud přestal hlásit.
Karel: Já se k živáku hlásím! :D
Na obalu desky je pouze minimalistická abstrakce. Kdo je autorem? Zvolili jste abstraktní malbu na přebal záměrně jako jakousi vizuální metaforu vaší hudby?
Martin: Celý booklet má na starosti náš kamarád Daniel Špaček. Motiv na přední straně obalu nevznikl přímo pro tento účel. Prostě jsme Dana jednoho dne navštívili u něj doma. On nám ukázal nějaké možné návrhy (jednalo se většinou o různé abstrakce vodovkama na bílém papíře). Několik jsme jich vybrali, ty pak Dan v naší přítomnosti dále upravoval v počítači. Nakonec jsme si ze všech vybrali jednu, která se nám líbila nejvíce.
Karel: Konkrétně v tomto případě se jedná o olej na destičce, v původních barvách oranžové a zelené. Dan Špaček je spolu s dalšími lidmi jeden z otců psytrancových BIO festivalů v Čechách. :)
Na desce se objevuje i několik hostů, například violoncellistka Dorota Barová či básník a zpěvák Ladislav Puršl. Jak jste hosty vybírali?
Martin: Při práci na albu Purpura Echo jsme měli v hlavě takovou ideu, že by bylo dobré, kdyby nám desku ozvláštnilo několik hostů, zároveň jsme ale chtěli (tedy alespoň já :)), aby to celé zůstalo dost podobné tomu jak hrajeme živě. Aby deska nezněla výrazně jinak než naše živá podoba.
(To ovšem neznamená, že bych neměl rád alba s výraznou produkcí – koneckonců studiové práci a produkci se poměrně intenzivně věnuji již nějakou dobu nejen v rámci svého domácího nahrávacího studia.)
Hosté na albu jsou zároveň naši přátelé, jejich výběr a oslovení pak přišlo tak nějak přirozeně.
Karel: Já měl ideu tu :), že práce ve studiu umožňuje si pohrát více s aranžemi skladeb a posunout naší hudbu o “něco” dále, než umožňují živé koncerty ve dvou. V to, že studiová nahrávka bude znít jinak než koncert, jsem doufal – v tom jsem měli s Martinem trochu odlišný názor na věc – ale myslím, že to dopadlo k “všeobecné” spokojenosti. Dorka Barová je mimo jiné mou učitelkou hry na violoncello, její hudební projekty jsou mi velice blízké, a tak jsme se domluvili, že na společném dvojkoncertě v pražském klubu Rybanaruby zahrajeme skladbu “Ranní mlha” s Dorkou dohromady. Byla to paráda a tak nějak se to přihodilo. :)
Láďa Puršl je dlouholetý kamarád a jeho poezie ve mne hodně rezonuje. Navíc jsme si Láďou už delší dobu říkali, že bychom měli spolu něco “spáchat” a tak se stalo. S Tomášem Čížkem jsem hrál, mimo jeho krátké spolupráce na jaře roku 2011 na živých vystoupeních “Sousedů”, v dalších kapelách již od roku 1992. Např. Posmrtné Zkušenosti a SM Lomoz. Takový kapelový bratr. :)
Podobný případ je Martin Keberle z kapely SM Lomoz.
Uvažovali jste, že byste v rozšířené sestavě i vystupovali a třeba více zapojili vokály?
Martin: Co se týká hostů na albu, tak pravidelné živé vystupování s nimi není z praktických důvodů (časových a jiných) dobře možné. I když s Dorkou Barovou jsme si již několikrát společně zahráli. Rovněž Láďa Puršl již párkrát do naší hudby živě recitoval. S bubeníkem Tomášem jsme kdysi zkoušeli a vystupovali asi dva měsíce.
Během naší existence jsme zkoušeli i několik zpěvaček, vždy to ale nakonec z nějakých důvodů nevyšlo. Obecně se ale ničemu nebráníme.
Karel: Pro pořádek s Dorkou i Láďou 2x. :)
Když jste před rokem desku křtili, pořadatelé slibovali, že vám budou během večera symbolicky podávat různé fialové pokrmy. Dodrželi to? Co všechno vám naservírovali?
Martin: Ano, pořadatelé svůj slib dodrželi. Křest se konal v klubu Ferenc Futurista v Černošicích a servírovaly se skutečně různé fialové pokrmy. Jejich přesný výčet si však již nepamatuji. :( Ale byly skvělé. :)
Karel: Byly purpurová vejce, purpurová pomazánka a purpurový salát. :) Ňam, ňam, bylo to výborné!
Jak vidíte budoucnost Sousedů? Co je váš vysněný cíl (pokud nějaký je) letos, napřesrok či obecně?
Martin: Vyloženě vysněný cíl asi neřeším, ale budu rád, když se nám bude dále dařit pracovat na nových skladbách a vzroste počet koncertů, kterých máme už teď, bohudík, poměrně dost.
Karel: Vytvářet paralelní hudební světy a sdílet je s našimi posluchači. :)
Na závěr bych ještě dodal, že s finálním mixem desky nám významným způsobem pomohl Jiří Tomášek aka Gappeq, příznivcům psytrancových dýchánků známý po celém světě. Díky, Jiří!
Leave a Reply