10000 Russos (čti „dez mil rusus“) jsou zjevení, na které jsme dlouho čekali. Na domácím festivalu Reverence Valada předvedli tihle Portugalci takový koncert, že je londýnský Fuzz Club podepsal hned u pódia. Představte si mix starých nahrávek Wooden Shjips, The Fall nebo NEU!, přidejte dávku dekadentně tanečního rytmu a dostanete přibližnou představu, jak tenhle trojlístek zní. V dubnu vyrážejí na své první evropské turné, v jehož rámci neminou ani strahovskou Sedmičku. Na otázky odpovídali João Pimenta (bicí/zpěv), Pedro Pestana (kytara) and André Couto (baskytara).
Kapela zahraje 27. dubna v Praze na Sedmičce. Více na facebookové události nebo na stránkách River Promotions.
Můžete přiblížit historii 10000 Russos? Jak jste se dali dohromady?
PP: João a já jsme začali hrát spolu v roce 2012. Znal jsem jeho předchozí kapely a on znal můj sólový projekt. Zpočátku nám přišla dvoučlenná kapela jako ideální varianta. Byli jsme tehdy hodně noisy. Ale později jsme měli potřebu zkoumat další zvukové možnosti a to byl moment, kdy přišel André na basu.
JP: Už mě unavovalo hrát v kapelách postavených na riffech, kytarových sólech a refrénech. Pedro se ukázal jako ideální člověk na destrukci kytarového zvuku. A André vypadal jako ideální spoluhráč, který by tomu svými basovými mantrami dával řád. Je mi jasný, že nikdy nebudeme úplně pasovat do místní hudební scény a to mi přijde nádherný.
AC: Potkali jsme se na festivalu Milhões de Festa, kde hrály naše kapely. Zamiloval jsem si jejich chaotický primitivní zvuk. Sám jsem velký fanoušek repetitivnosti. Říkal jsem si, že by potřebovali někoho, kdo by je nechal plout na sonické vlně, ale zároveň je držel na zemi. Tohle je moje role v kapele.
Váš debut vyšel loni v létě na Fuzz Club Records. Kde jste se s labelem seznámili?
AC: Znám Fuzz Club v podstatě od prvního dne jejich existence. Underground Youth, Singapore Sling, Sonic Jesus, Dead Rabbits, Lola Colt… Miluju všechny ty kapely, nahrávky, kompilace, split singly. Lidé z celé Evropy se tady sešli pod jednou skvělou značkou. Seznámil jsem se s Casperem na The Reverb Conspiracy Release Party před pár lety. Po našem koncertě na Reverence Valada v roce 2014 se objevil u pódia a hned na místě nás podepsal.
JP: Nikdy jsme v Portugalsku nebyli součástí žádné hudební scény. Vždycky jsme fungovali na principu DIY, od bookování koncertů po vydávání nahrávek – všechno jsme dělali sami. Je to nyní krásná změna. Fuzz Club sdílí naši vášeň, takže radost z desky je na obou stranách.
Máte ještě nějakou jinou nahrávku kromě kazety z roku 2013?
PP: Kazeta vyšla už před třemi lety a všechny čtyři songy z ní jsme hodně hráli. Na debutu se ale žádný z nich neobjevil. I když je stále hrajeme živě.
JP: Ještě máme jednu píseň na kompilaci Álvaro Cunhal na podporu Portugalské komunistické mládeže.
Jaké kapely vás v průběhu let ovlivnily?
JP: Odmala jsem vášnivý konzument hudby. Nebudu ti vyprávět pohádky o tom, jak můj táta měl tunu desek a jak jsem poslouchal Pink Floyd od šesti let, protože to není pravda. Můj hudební vkus se vyvíjel s léty. Hodně jsem poslouchal radio show Antónia Sérgia (představte si Johna Peela v portugalský verzi – pozn. redakce), takhle jsem poznal Nicka Cavea, The Fall, Morphine. Zamiloval jsem si kapely, které nepasovaly do žádného žánru nebo hudební scény.
Pokud jde o kapely, které mě ovlivnily v hledání vlastního zvuku, určitě bych zmínil Suicide, 13th Floor Elevators, NEU!, Wire, Mission Of Burma, Sonic Youth, Velvet Underground. Ale ovlivňuje mě také literatura a spisovatelé jako Eca de Queiros, Zola nebo Bukowski. Vlivy mají ovšem také filmy, malba, historie, lidé. Seznam by byl nekonečný.
AC: V mládí mě ovlivnili Pink Floyd, Hendrix, The Doors, Velvet Undergroud, Jefferson Airplane a 13th Floor Elevators. Pak jsem pokračoval s Bauhaus, Joy Division, The Cure, Jesus and Mary Chain, Sonic Youth, Loop a Spacemen 3. Hodně jsem se zajímal o experimentální hudbu, electro a industriální scénu. Později jsem objevil německý krautrock, takže Ash Ra Tempel, Can, NEU!, Faust, Harmonia, Tangerine Dream… a tak to pokračuje pořád dál.
PP: Přesně, seznam může být nekonečný. Jak člověk stárne, odpověď na tuhle otázku je těžší a těžší. Miloval jsem a stále miluju spoustu různý muziky. Coby teenager jsem objevil The Doors, který hráli velkou roli v mém chápání hudby, především v písňové struktuře. Proto jsem také skoro nikdy nehrál v kapele s přesně definovanou stavbou písně. Miluju skladatelský postupy The Doors – hráli song dvě až tři minuty a pak donekonečna jamovali.
Mám rád podobné kapely, jako zmiňovali João a André. Za sebe bych ještě doplnil interprety, jako jsou DJ Shadow, Mano Negra, Manu Chao, Tinariwen, Dead Skeletons, Django Reinhardt, Joy Division, Butthole Surfers nebo Wooden Shjips. Třeba dub mi opravdu „otevřel“ uši! Čerpání ze všech těchto zdrojů se nakonec promítá v tom, co děláme s 10000 Russos. Naše kapela zní jako všechno dohromady v jednu chvíli, takže v důsledku se to ničemu nepodobá.
Jste z Portugalska. Jaká je tam aktuálně scéna? Mohli byste doporučit nějaké zajímavé kapely?
JP: Portugalsko je velmi bohatá země, pokud jde tedy o hudbu s ohledem na fakt, že je nás jen devět milionů. Problém je, že se kapely nemají kde ukázat. Nejsou zde skoro žádné labely a kvalitní obchody s hudbou bys spočítal na prstech jedné ruky. Ten samý problém je také s kluby. Nemáme místa, kde bychom mohli hrát. Lidí obecně chodí tak málo, že kapely nedostanou skoro nic zaplaceno.
Skoro by si jeden mohl myslet, že tu žádná scéna neexistuje, ale opak je pravdou. Je tu hromada kapel, které by třeba v Anglii nakopaly všem zadky, kdyby dostaly příležitost. Ale příležitostí se někam dostat je tak málo. Myslím, že by zdejší kapely mohly být trochu víc jednotné, přece jenom jsme na jedné lodi.
Menší výhodu mají kapely kolem hlavního města. Ale pokud jsi odjinud, musíš na sobě makat třikrát tolik. Nám to tolik nevadí, chceme tvrdě dřít a víme, jak obtížné je někam se dostat. Jsme kapela na okraji zájmu z města na okraji zájmu v zemi na okraji zájmu. Ale nyní se blýská na lepší časy. Máme příležitost hrát i za hranicemi, což je pro nás čerstvý vzduch do plic.
Pokud mám doporučit nějakou kapelu, určitě to budou Black Bombaim (fuzzy mushroomy instrumental rock’n’roll trio), Cave Story (rock ve stylu Velvet Underground/Modern Lovers), Legendary Tigerman (one man projekt ve stylu Suicide), The Act-Ups (garage rock jak noha) nebo Allen Halloween (skutečný hip hop od lidí z ulic na periferii).
PP: Uplynulých 15 let mám pocit, že jsem svědkem jedné z nejzajímavějších a nejslibnějších etap v historii portugalské hudební scény. V tak malé zemi je až s podivem, kolik skvělých kapel tady hraje. João zmínil pár skvělých jmen, já bych k nim ještě připojil Dead Combo, O Manipulador, Killimanjaro, Tó Trips, Dreamweapon, Norberto Lobo, Sensible Soccers, Imidiwan nebo Rafael Toral.
Kapel je tu opravdu spousta, na druhou stranu v klubech se paradoxně nehraje zas tak často. Krize tomu taky moc nepřispěla. Prodeje desek jsou směšné. Nicméně jsem rád, že i v tomhle světě se nám podařilo vydat kazetu a desku. Nenajdeš je nikde v obchodech, prodáváme ji jen na koncertech a poštou.
Co aktuálně posloucháte?
JP: Back From The Grave Vol. 1 na Crypt Records
PP: Anouar Brahem – Le Voyage du Sahar
AC: Faust + Tony Conrad – Outside The Dream Syndicate
Kde vidíte 10000 Russos dejme tomu za 10 let? Čeho byste chtěli dosáhnout?
JP: Mít více nahrávek a odjezděných turné s kapelami, které milujeme. Myslím, že tohle je ambice každé kapely. Věřím, že i za pět let na sobě budeme stále pracovat.
AC: Moje nejupřímnější přání je živit se svou prací. Mou oblastí je hudba a umění obecně. Přál bych si, aby mě to uživilo.
PP: Přál bych si víc nahrávek a víc turné. Nebýt neustále bez peněz by bylo taky fajn. Jo, a taky bych přál zdraví a štěstí všem lidem kolem sebe.
Bandcamp pofil 10000 russos: https://fuzzclub.bandcamp.com/album/10000-russos
Rozhovor je zkrácená verze původního, který vyšel na blogu Fuzz Club.
Leave a Reply