O Seanonu Lennonovi byla na blogu nedávno řeč v souvislosti s jeho projektem The GOASTT, ve kterém hraje s přítelkyní Charlotte Kemp Muhl. Než Charlotte dala pro rok 2016 přednost vlastnímu projektu, odjeli GOASTT společné turné s kapelou Primus, kde se Lennon překvapivě rychle spřátelil s frontmanem Lesem Claypoolem. Párkrát spolu v backstage jamovali a když Claypool vyhlásil roční pauzu Primusu, netrvalo dlouho a s Lennonem se dohodli na nahrání společné desky.
Silnou stránkou Lennona – kromě instrumentální zručnosti a citu pro hudbu obecně –, je schopnost vytěžit z hudební spolupráce maximum. Během šesti týdnů v Claypoolově kalifornském sídle totiž vzniklo album, které nechává vyniknout silným stránkám obou muzikantů, ale zachovává si kompaktní zvuk.
Že ze spolupráce dvou zkušených muzikantů vzešla precizně zahraná a dobře zprodukovaná nahrávka, není až takové překvapení. O tom, že si dvě tak svérázné individuality opravdu lidsky sedly, ale svědčí svěžest a neotřelost, jakou album písničku po písničce působí. Pro fanoušky, kteří projekt sledovali od začátku a čekání na vydání si zkracovali poslechem ukázek, může celek po prvním poslechu působit jako malé zklamání. Dopředu vydané písničky jsou pochopitelně nejhitovější pecky. Stačí ale pár poslechů celého alba a výtky jsou zapomenuty.
Tracklist je totiž sestavený tak obratně, že zprvu nudné kousky najednou dávají smysl. Navíc texty jsou hudbě rovnocenným partnerem. Zatímco Lennonovo vidění světa je založeno na vědě a racionalitě, Claypool klade důraz na lidský rozměr. Výsledkem jsou texty, které se vyhýbají tuctovým imaginativním pásmům a raději vyprávějí příběhy. Navíc příběhy, které reflektují současný svět a současná témata – teenagery závislé na mobilech, ale také lécích na předpis nebo stále absurdnější podobu americké politiky.
Prvotní motivace – natočit psychedelickou/prog-rockovou desku alá 70. léta – vyšla na výbornou, protože Monolith of Phobos svým zvukem jednoznačně pomrkává po době masivních knírů, obřích límců a zvonáčů. Dvojnásob to potěší u počinu, který se dočkal mezinárodní mediální pozornosti. Přes jasný retro nádech je však album zároveň jedno z nejsoudobějších, díky svým občas až nepříjemně trefným a aktuálním textům.
Celkové hodnocení: 100 %
Dávám k pozornosti tento dlouhý, ale pro vnímání desky přínosný článek na Noisey.
Tracklist
psychedelic-rock/prog-rock
- 04:40 – The Monolith of Phobos
- 03:52 – Cricket and the Genie (Movement I, The Delirium)
- 04:16 – Cricket and the Genie (Movement II, Oratorio Di Cricket)
- 04:21 – Mr. Wright
- 05:48 – Boomerang Baby
- 03:27 – Breath of a Salesman
- 06:00 – Captain Lariat
- 05:08 – Ohmerica
- 05:03 – Oxycontin Girl
- 04:10 – Bubbles Burst
- 03:27 – There’s No Underwear in Space
Leave a Reply