Volcano je druhé studiové album britské psych-popové skupiny Temples. Sopkou inspirace se jim tentokrát stala sedmdesátková popová scéna, která chrlí nepřeberné množství křiklavých barev, tanečních beatů a synťákových fantazií. Temples tak navlékli ohrané šedesátkové psychedelii nový kabát. To jenom abych mohl napsat tohle klišé. Pak ho rychle sundali a hodili přes ní nablejskanou saténovou disco blůzu.

Mystery Of Pop je název písně, který podle mě přesně vystihuje charakter celého alba. Temples použili nasládlé zvuky disco éry v kombinaci se svými typicky napsychlými melodiemi a vznikl z toho onen tajuplný pop. Navíc z toho na mě prýští nefalšovaný dětský optimismus. Něco jako kdybyste ve skříni objevili říši hraček, kterou vás provází usměvavý slon v kloboučku, tají se vám dech ze všech těch barev a nakonec skočíte šipku do bazénku plného plastových balónků.

Těžko srovnávat s debutovým LP Sun Structures. Co některé písně ztratily na nápaditosti a struktuře, dohnali Temples na zvuku. Kolik to muselo trvat hodin, než našli ten pravej sound na synťák, zpěv ale třeba i bicí. Tihle kluci nás znovu ujistili, že nejsou jen výjimečnými skladateli a interprety, ale že to taky náramně umí se zvukem.

Tím se ale dostávám i k úskalí tohohle alba. Skvělá práce ve studiu, pánové, ale co živáky? Měl jsem tu čest několik z těch písní slyšet naživo a řeknu vám, že je to sakra rozdíl. Ve čtyřech zkrátka nedokážou všechny ty kudrlinky uhrát, efekty nejsou tak efektní jako ve studiu, v refrénech je mi zpěváka líto… vymazlený album holt vrací úder.

Když už jsem u toho, ještě bych si posteskl nad klipem k Strange Or Be Forgotten. Jeho myšlenka je evidentní – chce poukázat na jedinečnost každého z nás. Trochu mi to připomíná MJ a jeho Black Or White a podobné mainstreamové tahy, které jakože poukazují na problémy ve společnosti a tím jsou hrozně hodnotný. Ale je tohle, co od Temples chceme? Já bych prosil zase ty barvičky a svalnatý kapříky jako v Certainty.

A teď zažeňme chmury některými z těch superoptimistických skladeb:

Vypíchnul bych věci jako I Want To Be Your Mirror či Mystery Of Pop, které jsou hrdými nositeli jedinečného zvuku tohohle alba, ale zároveň nepostrádají onu propracovanou strukturu a originalitu alba prvního. Obdivuji, s jakou lehkostí dokázali provázat tolik motivů v rámci pěti-, resp. tříminutové skladby.

Temples rozhodně neztratili ani tvůrčí nápaditost. Motorem písně Oh The Saviour se staly dvě modulace, které po každém refrénu společně s novými efekty vynáší skladbu i posluchače do vyšších sfér.

Roman God Like Man je zas hezkou ukázkou toho, jak moc velký přínos má na kvalitě alba ten tolikrát vychvalovaný zvuk. Bez něj by byla jen průměrným popíkem. Jenže nebezpečí bylo zažehnáno a ani tahle věc vás nezklame. Pokud teda nejste na koncertě…

How Would You Like To Go se z celého alba asi nejvíc vyjímá. Je to taková ta vážná a zdlouhavá skladba, při jejímž poslechu se zaobíráte koloběhem vesmíru a působením vyšší moci. Někdo by ji nazval melancholická, já ale cítím ryzí štěstí.

Vzato v kontextu psych-popové scény, Temples nejsou první kapela, kterou napadlo přejít z narvaných kytar k synťákům. Troufnu si ale říci, že to provedli tím nejoriginálnějším způsobem.

Někde nahoře jsem se obratně vyhnul porovnání jejich dvou desek. Teď už ale vím – jestliže Sun Structures tady dostalo 90 %, Volcanu dávám 91 %. Je totiž hrozně jednoduchý udělat debutový album – nikdo vás nezná, nemáte co ztratit, nikdo vám neklade meze. Jenomže po takhle geniálním elpíčku byla laťka neuvěřitelně vysoko a Temples se ocitli pod tlakem. Pustili se na tenký led, když sáhli po popovém zvuku, ale vybruslili z něj parádně. Obhájili svou jedinečnou pozici v rámci scény a světu dokázali, že možnosti psychedelie ještě stále nebyly vyčerpány.

Celkové hodnocení: 91 %

Tracklist

psych-pop

  • 04:24 – Certainty
  • 04:08 – All Join In
  • 04:46 – I Wanna Be Your Mirror
  • 03:45 – Oh! The Saviour
  • 04:46 – Born into the Sunset
  • 03:35 – How Would You Like to Go?
  • 04:46 – Open Air
  • 03:03 – In My Pocket
  • 04:19 – Celebration
  • 03:24 – Mystery of Pop
  • 03:50 – Roman God-Like Man
  • 04:08 – Strange or Be Forgotten