RECENZE: New Electric Ride: Balloon Age /2014/ (UK)

  • Napsal Matěj

Kapelu pojmenovanou po písničce Captaina Beefhearta jsem představoval nedávno, tehdy jsem psal o jejich eponymním EP. Dnes ale oficiálně vychází jejich dlouhohrající debut u newyorského labelu Beyond, Beyond is Beyond Records. A jestli jejich EP bylo dobré, nová deska je excelentní.

BALLOONAGE1500x1500Z každé noty a z každého záchvěvu struny je znát, kolik práce muselo nahrávání dát. Každá písnička je doslova vypiplaná do nejmenšího detailu. Musím vypíchnout hlavně bubeníka, který odvádí skutečně prvotřídní práci.

Výsledkem je zvuk, který je posluchači sice celou dobu tak nějak vnitřně povědomý, ale nepřestává ho překvapovat. A věc, kterou na tomto albu dotáhli k dokonalosti, jsou přechody. Jejich načasování a provedení umějí zvolit přesně takové, aby přišly nepředvídatelně a přesto s písničkou nenásilně splynuly.

Hravé intro Ode to a Bumblebee nasadí hned na úvod hravou notu, aby se vzápětí přerodilo v syrový kytarový riff v písni Here Comes the Bloom, které vévodí psychsikový zpěv a pasáž načáchlá noisem, po které kapela poprvé předvede své umění přechodů, tentokrát v podobě chytlavé basové linky.

A pokračuje se dál. Marquis De Sade je píseň založená na kontrastu. Hodně vysoko posazený zpěv provázený houpavou melodií a klávesami se střídá se svižným kytarovým riffem a razantníma bicíma. Přes melancholickou Bye Bye (Baton Rouge) se kapela přehoupne k rozvernější A Submarine Song, která má i přes pomalejší tempo překvapivý drive.

Bring What You Expect To Get je propletenec mnoha nástrojů obohacený ještě o smyčce, po němž následuje intermezzo I Feel So Invited, které vyústí v písně In Chains a Lovers, které se objevily už na EP. Zároveň to jsou jediné dvě „recyklované“ písně na čtyřicetiminutovém albu.

Po všech těch fuzzových kytarách a zastření hlasu jako by kapela chtěla ukázat, že umějí válet i akusticky, což velmi přesvědčivě předvedou během písně I Can’t Help But Smile. S akustickou kytarou, trochou perkusí a flétnou dokážou navodit pocit všeprostupující pohody (což zní dost divně, ale počkejte, až si to poslechnete).

A v podobné náladě pokračuje i následující The Beyond, ve které se na chvíli objeví i sytár. Má ještě smysl zmiňovat, že písnička opět šlape naprosto perfektně? Album pak zavírá pětiminutová From Under Me, jež zvukem z počátku trošku vyčnívá z alba. Monotónní zvuky se v ní splétají do táhlé melodie, kterou akorát občas rozbije zpěv a našponovaná kytara.

Shrnuto podtrženo, raketový vzestup této kapely má svůj důvod a peníze to nejsou. Je to zatraceně dobrá muzika, která obsahuje asi milión nápadů na minutu stopáže. A ač letos nebude konkurence malá, jsem si vcelku jistý, že tahle deska jen tak nezapadne.

Celkové hodnocení 95%

Tracklist

psychedelic-rock / psych-pop

• 00:24 – Ode to a Bumblebee

• 03:09 – Here Comes the Bloom

• 04:00 – Marquis De Sade

• 03:54 – Bye Bye (Baton Rouge)

• 02:24 – A Submarine Song

• 04:01 – Bring What You Expect to Get

• 00:58 – I Feel So Invited

• 03:49 – In Chains

• 02:43 – Lovers

• 03:20 – I Can’t Help But Smile

• 04:31 – The Beyond

• 05:05 – From Under Me

← Předchozí příspěvek

Další příspěvek →

2 komentáře

  1. psychospain

    great album

Leave a Reply