Je to půl roku, co jsem ohlásil novou rubriku. Ta-dá! První díl je tu. Bez konkrétnějšího důvodu budou mít všechny níže zmíněné desky něco společného s Německem: jeden projekt pochází z Hamburku, druhý z Mnichova. Poslední je sice český, ale inspirovaný Kraftwerk. Úvod bychom měli, tak pojďme dál, ať je to co nejdřív za námi.

David Nesselhauf: Afrokraut /2016/

Název desky německého producenta, skladatele a multiinstrumentalisty Davida Nesselhaufa odkazuje na 70. léta v Západním Německu. Mladí Němci si tehdy řekli, že šlágrů a estrádního popu bylo už na domácí scéně dost a začali zakládat kapely jako Can či Neu!, které zhusta křížily africké rytmy s německým rockem. Taková hudba se na to konto začala označovat jako Afrokraut.

Nesselhauf svou deskou jasně odkazuje ke kořenům (čti „je to rytmická funky orgie“), navíc ji pro autentický zvuk nahrál a mixoval na vintage vybavení. Přimícháním prvků jazzu a současné taneční elektroniky však dává desce punc aktuálnosti a umně se tak vyhýbá škatulce tuctovitých retro revivalů.

B4: Die Mitternachtmaus. Plastic People of the Universe Tribute /2016/

Ano, jedná se o další retro záležitost. Česká experimentální kapela B4 vzdala hold dvěma hudebním legendám: Plastikům a Kraftwerk. A nenechali nic náhodě – pro autentický zvuk si sehnali analogové syntezátory a další historickou elektroniku, navíc texty všech písní přeložili do němčiny.

Sami album popisují následovně: „Jedná se o úpravu svým způsobem radikální, jde vlastně o přeložení hudby PPU do jiné řeči, a to obrazně i doslovně.“ Souhlasím, je to radikální úprava, ale zmáknutá do detailu. Plastici mě nikdy příliš nebavili, nejraději mám paradoxně desku Maska za maskou z roku 2009. Stejně tak jsem nikdy dlouho nevydržel u písniček Kraftwerk. Ale Die Mitternachtmaus je prostě majstrštyk, který doporučuji vidět a hlavně slyšet naživo.

Fluorid Floor: Longboard /2016/

Pastelové pruhy na přebalu a název Longboard by mohl svádět k představě, že se jedná o další desku z nekonečného zástupu surf/garage/indie/lo-fi kapel. A vono přitom techno. Naprosto záhadná deska, která vyšla minulý rok v květnu a od té doby se nic nestalo. Jakože vůbec nic. Nikde žádné recenze, na Bandcampu jsem jediný, kdo si desku koupil… pravda je, že sám autor je na informace dost skoupý. Co je o něm známo? Je z Mnichova, jinak nic. Podařilo se mi ještě vygooglit jméno Greg Flanger.

Že deska zapadla, je každopádně škoda. Svět tak přichází o čtrnáct nadupaných songů, které oscilují někde mezi raw a ambientním technem. Monotónní ostré beaty nenásilně splývají s vrstvenými ruchy do ubíhajícího proudu zvuku, kterým je radost nechat se unášet. Zkrátka ultimátní chill, který nenudí ani při opakovaném poslechu.

Tak, a je to! První várku divné hudby máte úspěšně za sebou. Tentokrát jsem vás ještě šetřil, ale (někdy) příště v outerspaceovosti přitvrdim. ;)