Nechci vidět, co se děje vně
Systém tisíce lží, jiný člověk
Síly slunce, věk ptačího muže
Monsieur Příšera, zbraň se vynoří
Nejnižší z nejnižších den
Tobolka eskapisty
Den, kdy chybí mi slunce
Nová surrealisticko-dadaistická tvorba? Jen tracklist nového alba, které Morgan Delt vydal na konci srpna. Původně se mi o něm nechtělo moc psát. V hlavě našeho šéfredaktora se nicméně vyrojil nápad, že mám napsat přesně to, co píšu teď, a potom se věnovat debutu. Jenže jelikož se mé nálady mění rychlostí, jakou sklopíte hlavu, když se vyvolává „dobrovolník“ na zkoušení, začalo se mi více líbit to novější album, takže nakonec píšu o něm. Nebo spíš tak nějak půl napůl.
Morganova kariéra se dá stopovat od roku 2012, kdy vyšlo jeho první EP Psychic Death Hole. Dva roky nato už spatřilo světlo světa album pojmenované originálně Morgan Delt. Originalitou Morgan naštěstí nešetřil alespoň, co se týče hudebního zpracování desky. Namíchal si totiž koktejl specifického zvuku, jenž rozpoznáte hned, jak se dotkne vašich ušních bubínků. Experimentuje s efekty tak, že jednu chvíli letíte vesmírem a za okamžik ve vás může halucinačními ozvěnami svého hlasu a temného melodického podkresu vyvolat pocit, že běžíte lesem, zatímco vás honí obrovská chlupatá obluda. Občas najdete úkryt a několik minut si můžete odpočinout, ale potom na vás odněkud nelítostně vyskočí znova. U Tropicany už vám dokonce ožužlává nohu. Papapápápá.
Naproti tomu u Phase Zero se ohříváte na slunci a ta obrovská obluda už vám jen funí do ucha a na své pařáty napichuje jídlo z vašeho piknikového košíku. Delt se na své nejnovější desce více přiklání k elektronice, kterou na předchozím albu nahrazují efekty aka syntezátor, ale přitom jsou postaveny pouze na principu páskového echa. To stačilo smíchat s kytarami a voilà, psychedelický delay je na světě.
Kdežto k Phase Zero přistupoval Morgan stylem „Co kdyby pozdní šedesátkové psych-pop kapely z L. A. používaly více elektronické hudby?“ a při kontemplaci nad touto otázkou mu hrál Morton Subotnick nebo Terry Riley, jedni z prvních odvážlivců koketujících s elektronikou. Pro bubny byli zase inspirací The Byrds a jejich The Notorious Byrd Brothers, jejichž bubeník si podle Morgana jede takový neprůbojný 60s soft-rock, jehož chtěl také docílit. A proto je Phaze Zero jemnější. Marshmallow roztékající se nad plamínky táboráku.
Ale představit si můžete cokoliv. Sám Morgan Delt tvrdí, že o svých písních toho moc neprozrazuje, protože to, co si představí posluchač, je prý většinou o mnoho zajímavější. „Vaše verze je lepší!“ A co jiného ještě bylo Morganovi inspirací? „Weed. It’s not hard to find in L. A.“ Takže, tady to máte, můžete postupovat podle návodu a pak nám dejte vědět, co fantazie pošeptala vám. ;)
Tracklist
psychedelic-rock
- 04:12 – I Don’t Wanna See What’s Happening Outside
- 02:48 – The System of 1000 Lies
- 02:59 – Another Person
- 03:46 – Sun Powers
- 03:30 – The Age of the Birdman
- 03:52 – Mssr. Monster
- 03:11 – A Gun Appears
- 04:31 – The Lowest of the Low
- 05:15 – Escape Capsule
- 05:11 – Some Sunsick Day
Leave a Reply