Dnešní kapela patří mezi ty, ke kterým se rád a často vracím. Ačkoliv se nejedná o žádnou zásadní desku – hudební historie by se bez ní obešla naprosto určitě – a přestože nelze hovořit ani o žádné zapadlé perle, která předběhla svou dobu, něčím mi ta nahrávka učarovala.
Co to bylo? Asi fakt, že hudba Charismy je přímočarý šedesátkový mainstreamový popík, ale někde na pozadí, když se člověk zaposlouchá trochu pozorněji, je schovaná hudba vypiplaná do posledního detailu, která zahrnuje vlivy z různých žánrů.
A má to svoje vysvětlení. Jádro kapely – bubeník Rich Tortorigi a basák George Tyrell – původně hráli v soulové kapela The Mantiques. Později přibrali kytaristu Toma Majeskyho a kytaristu/klávesáka Bernieho Kornowicze, kteří hudebně vzešli z rock’n’rollového prostředí a nakonec se k nim přidal folkový zpěvák a písničkář Mike DeLisa.
Směs rock’n’rollu, soulu a folku, do které se promítly i prvky popu a tehdy vyrůstajícího prog-rocku, vytvořila… Charismu. Nutno ale podotknout, že stupidní jméno nebyla volba kapely, nýbrž podmínka labelu Roulette Records, kteří si změnu názvu vynutili jako podmínku pro natočení a vydání desky. Členové kapely to jméno nenáviděli.
Jak jsem již zmiňoval na začátku, nahrávka je poměrně unikátní, ačkoliv v zásadě nenabízí nic převratného. Na první poslech působí dojmem o něco chytlavějšího středoproudého psych-popu, jaký tou dobou hrála asi každá druhá kapela.
Stačí se ale trochu zaposlouchat a začnou se dít věci. Celkový zvuk zní konzistentně, robustně, ale není monotónní a vždy slyšíme přesně ten nástroj, který má být slyšet. Košaté aranže doplňuje skvělý zpěv, nevtíravý, ale jednoznačně poutavý. Jedna píseň hraje spíše na popovou notu, další má blíže k folku a jiná zase pulzuje soulovou náturou. A do toho se ještě vetřela minutová klavírní chuťovka Bang Bang.
Kromě kapely si ale zaslouží obrovskou pochvalu i lidé v newyorských studiích Incredible Sound. Název vlastně mluví za vše. Těžko uvěřit, že se nejedná o remasterovanou verzi. Vše je krásně vyvážené, hlasitost nekolísá, nikdy se nestane, že by bohaté nástrojové obsazení splynulo do rozhárané změti.
Po vydání se žádný zázrak nekonal – a je to docela pochopitelné. Na druhou stranu si deska vedla dostatečně dobře na to, aby label dal kapele ještě jednu šanci. A tak vznikla druhá studiovka Beasts and Fiends, která vyšla o rok později.
Nahrávka je to opět kvalitní, ale z nějakého důvodu už jí chybí podobné kouzlo, kterým disponuje debut. Možná kvůli menší směsi žánrů, možná kvůli chybějící invenci – těžko říct. Stejně jako v případě eponymní desky, i druhý počin si vedl lépe v Evropě než v Americe. A opět si nevedl až tak zle, takže Charisma dostala nabídku na třetí desku – kterou nevyužili.
Dost pravděpodobně proto, že veškeré příjmy z prodeje předchozích dvou skončily v kapsách lidí z vydavatelství. Co se dělo pak, není dost dobře známo. Jediná další informace, kterou jsem dohledal, je, že se kapela rozešla v roce 1976.
Tracklist
psych-pop / psychedelic-rock
- 03:10 – What’s It Like?
- 02:36 – A Truth Emerged
- 02:30 – Happy Song
- 04:17 – Where Do We Go From Here?
- 02:42 – Yesterday’s Folks
- 04:48 – Marianne
- 04:13 – Miss Willoughby
- 04:14 – Death Of Me
- 01:02 – Bang Bang
- 02:57 – If You’re Waitin’ For A Miracle
- 02:37 – Suzanne Gives
- 04:22 – Take Me Away
Leave a Reply