Tentokrát jsem si pro vás připravil prog-rockovou kapelu, která ač na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla dost populární, později zůstávala dlouho zahalena tajemstvím. Nyní zažívá obrození.
Ještě kolem roku 2004 se vědělo pouze pár faktů. Kapelu založil a vedl hráč na Hammondky Tony Bronsdon a desku vydali v roce ’72 u malého labelu Windmill Records. S tímto minimem informací vyšlo album ještě několikrát na CD (v jednom případě pod názvem Schizo-Poltegreist a s jiným přebalem) a jednou na vinylu s přiloženým originálním artworkem.
Ve zmíněném roce 2004 vydalo vydavatelství DigiMix Records sběratelské CD, které kromě původních osmi skladeb obsahovalo i dvě dříve nevydané, které se našly v jednom ze zapadlých hudebních archivů. Nejspíše povzbuzeni vzrůstající fanouškovskou základnou na internetu, o pět let později kapelu obnovili dva původní členové.
Kapela se dala dohromady v roce 1969 ve složení Tony Bronsdon (Hammondky), Pete Ballam (kytara) a Rob Haines (bicí) v anglickém městě Bournemouth. Nedlouho poté přibyl „katalyzátor“, baskytarista John Bavin (který se živil jako studiový technik a pracoval s lidmi jako Mick Jagger či Bob Dylan). Kapelu obohatil nejen o propracované basové party, ale také jako textař a zpěvák.
Alternativní přebal s titulem Schizo-PoltegreistPřestože kapela budovala svou image ve stylu gotiky, ve své hudbě dokázali hledat nové cesty a budovat vlastní, osobitý zvuk. Během prvního roku si vybudovali repertoár a hned v roce následujícím se téměř nezastavili. Hráli po tehdy populárních londýnských sálech jako The Roundhouse, The Marquee či The Speakeasy. Vystoupili na Wight festivalu s Jimi Hendrixem. Po předskakování The Who za nimi přišel frontman Roger Daltrey a nabídl jim zhotovení demo nahrávky v jeho domácím studiu. Koncertovali také po boku Genesis a Yes.
Později předskakovali kapely jim. Jedním z předskokanů byla tehdy málo známá kapela Queen, která působila dost podivně a prý v zásadě nikoho moc nezaujala. Vystoupení Bram Stoker se vyznačovala energičností a spontánností, což jim s každým vystoupením získávalo další fanoušky. Rostoucí popularita vyústila v roce 1972 v kontrakt na natočení alba s malým labelem Windmill Records, který patřil managerovi Rolling Stones.
Hudba Bram Stoker je typická svou hutností a komplexností. Z nahrávky je cítit, že hrají zkušení muzikanti. Dominují rozličné klávesové kompozice – Bronsdon má ve hře na klávesové nástroje klasické vzdělání a v jeho kompozicích je to znát. V písni Fast Decay se objevuje Beethoven a zakomponoval do ní i pár taktů ze slavné Bachovy skladby Toccata et Fugue. Kontury působivé melodie jakoby zdůrazňují ostatní hráči, čímž získává ještě větší drive. V Fingal’s Cave vychází z Mendelssohna a v Ants zase z Mozarta.
Ač Hammondky dominují, rozhodně na nich celý zvuk kapely nestojí. Každý ze sebe na nahrávce vydává to nejlepší. Kytara, ač často patřičně zdeformovaná efekty, pomáhá dotvořit hlavní melodickou linku, zatímco velmi progresivní bicí všemu udávají pořádný drive a baskytara to vše nenápadně, ale spolehlivě přidržuje pohromadě.
Poslední střípek biografie kapely, který zůstává bez vysvětlení, je náhlý rozpad kapely v roce vydání alba. Z dohledatelných informací na internetu to nelze vyčíst.
Tracklist
prog-rock / classical
- 3:43 – Born to Be Free
- 3:48 – Ants
- 3:49 – Fast Decay
- 5:33 – Blitz
- 4:28 – Idiot
- 7:42 – Fingal’s Cave
- 4:19 – Extensive Corrosion
- 4:35 – Poltergeist
Jak jsem již psal, kapela se dala znovu dohromady, tentokrát ve složení Tony Bronsdon, Tony Lowe a Will Hack. Společně natočili nové album Cold Reading, které vyjde 27. ledna 2014.
ROZHOVOR o starých časech, ale i o novém albu ZDE.
Ukázka z nového alba:
Leave a Reply