Dnešní kapela je, alespoň pro mě, slušné zjevení. Je tu hned několik faktů, které mě udivují. Řeč bude o amerických Blue Cheer.

bluecheervincebuseruptum

První zvláštnost je to, že ačkoliv ve své době byli vcelku slavní, dnes se k nim na Internetu proklikat dá docela práci. Přestože v šedesátých letech o nich mluvil Jim Morrison a podporoval je zvukař Greatful Dead, dneska o ně jen tak nezavadíte.

Další raritou je, že kapelou prošlo neuvěřitelných 28 hudebníků.

Což ale souvisí s třetím překvapivým faktem. Naprosto netradičně, tato kapela s přestávkami fungovala až do roku 2009.

Ale pěkně popořadě. Eric Albronda, Dickie Peterson a Leight Stephens byli zakládajícími členy skupiny. První dva jmenovaní se kvůli tomu odstěhovali z Davisu v Californii do San Franciska. Založili kapelu pojmenovanou podle značky jedněch LSD tablet a začali, poctivě nadopovaní právě LSD, tvořit. Výsledkem bylo první album Vincebus Eruptum.

To je deska s jasně bluesovým základem, doplněný o nádech psychedelic-rocku. Je to dobrý a zajímavý kousek. Chvílemi písně přecházejí do jakéhosi disharmonického, skřípavého experimentu. Já osobně tyhle pasáže moc nemusím, zato tehdy se to asi líbilo, protože deska se umístila na 11. příčce žebříčku Billboard 200. A i dnes má deska své obdivovatele v řadách kritiků.

Tracklist

psychedelic / heavy-blues

  • 03:47 — Summertime Blues
  • 04:22 — Rock Me Baby
  • 07:53 — Doctor Please
  • 03:58 — Out of Focus
  • 05:49 — Parchment Farm
  • 06:17 — Second Time Around

 

Ještě ten samý rok nahráli druhé album. Sestava se změnila, bylo jich šest. Spolu s jiným obsazením přišel i jiný zvuk kapely. Zachoval se bluesový základ, ale jinak kapela dost přitvrdila. Album bývá označováno za jedno z prvních heavy-metalových alb a já souhlasím, je to v tom slyšet – styl hry na kytaru, řízné a razantní bicí s důrazem na činely, to vše je jasným znakem.

Album se jmenuje Outsideinside, protože jej nahrávali jak venku, tak uvnitř. Venkovní nahrávání probíhalo na mole Pier 57. Proč? Ze studia je vyhodili, protože byli moc hluční. Po nahrávání na mole si lidé stěžovali, že hudbu slyšeli i 14 km od mola. Tomu říkám hukot.

Po vydání alba kapelu opustil Leight Stephens – prý kvůli hudebním neshodám, jsou ale zdroje, které tvrdí, že odešel kvůli hluchotě. Vzhledem k výše zmíněným 14 km bych tomu skoro i věřil.

S dalším albem se sestava opět změnila. A opět se změnil i zvuk. Tentokrát se kapela vrátila blíže bluesu, dominuje hlavně klavír, který se doplňuje s elektrickou kytarou. Zkrátka, začali hrát komerčněji znějící hard-rock. Na každé straně LP hraje jiný kytarista, protože v průběhu nahrávání z kapely odešel Randy Holden, kterého nahradil Tom Weisser.

Zlatá léta kapely skončila v roce 1969, kdy vydali čtvrté album, tentokrát pojmenované jednoduše Blue Cheer. Album pokračuje v podobném zvuku, akorát se klavír mění v klávesy. A popularita klesá.

V roce 1970 přijdou s albem The Original Human Being, o rok později následuje Oh! Pleasant hope. a v roce 1972 se Blue Cheer rozcházejí.

V průběhu let se ještě několikrát na krátkou dobu dávají dohromady. Celkem z toho vzejdou další 4 alba. Svůj debut už ale v úspěšnosti v žebříčcích a u kritiků nikdy nepřekonají.