Tvorbu dnešního článku jsem si užíval. Proto je tak dlouhý – pardon. Bylo to zajímavé a snadné. Proč? O tom později, pojďme pěkně od začátku.

Myslím, že nebýt dvou zásadních faktorů, tak by se Felt stal daleko známějším a nevyšuměl by jen tak do prázdna. První překážkou na cestě této zajímavé kapely bylo místo jejího vzniku. Členové se dali dohromady v pětitisícovém městečku Arab v Alabamě. Nebyla to zrovna líheň kultury a “producent” (byl jím DJ místního rádia) na ně narazil náhodou, když je, projížděje kolem, slyšel hrát. Druhý důvod, proč se nestali slavnějšími, je ten, že Alabama tehdy nebyla příliš nakloněna rockové muzice. V oblibě byl spíše bluegrass, gospel a country a ani z jednoho si Felt nebral zhola nic.

Kapela, tak jak je zaznamenána na albu, měla pět členů: frontmana Myka Jacksona (zpěv, lead kytara), Mika Neela (bicí), Tommyho Gilstrapa (basová kytara), Stana Lee (doprovodná kytara) a Allana Darlymplea (klávesy). Kluci se dali dohromady v průběhu několika měsíců po jednom hudebním festivalu v Huntsvillu, kde se potkali Jackson a Neel s Gilstrapem. Píši kluci schválně, neboť Nelovi a Gilstrapovi bylo tehdy 18 let a Jackson byl ještě o rok mladší. Později přibyli, pro zahuštění soundu, ještě sedmnáctiletý Stan Lee a devatenáctiletý “stařík” Darlymple.

Blbě se to čte a ještě hůře chápe, takže ve zkratce: ani jeden z nich ještě nesměl oficiálně pít pivo a už stvořili perfektní hudbu. Jejich písně jsou přesně ten typ, na který nasednete a pak už se vezete, nikde nic nedrhne, všechno plyne snadno a uvolněně. Instrumentální zručnost kapely a hlas zpěváka neodpovídá věku protagonistů. Musím říct, že kdybych byl býval narazil na jedinou současnou teenagerskou kapelu, která si se svou hudbou dává tak záležet, puklo by mi srdce radostí.

Jak již bylo zmíněno, poprvé je do studia dostal DJ místního rádia, tehdy však ještě bez klávesisty. Tou dobou měli v repertoáru již 35 Mykových autorských písní, takže bylo z čeho vybírat. Aby se do studia vůbec dostali, museli urazit 100 mil. Stálo to za to, chlapík za ovládacím pultem z nich byl tak nadšený, že se plánovaná tříhodinová season protáhla na celou noc. Výsledkem bylo pětipísňové demo, které skrze snahu Mykova otce vedlo do malého studia, které jim dalo šanci a slíbilo nahrání a vydání desky. A tak se stalo, tentokrát už i s klávesami. Chlapci se činili a za dva dny bylo album o sedmi stopách nahráno a později během jednoho lednového dne zmixováno.

Dalo by se říct, že Felt měl dobře našlápnuto. O pár měsíců později však přišel zvrat. Myke byl zadržen s trochou marihuany v kapse, což pro něj znamenalo půlroční pobyt v nápravném zařízení pro mladistvé. Když se vrátil, byl z něj jiný člověk. Namísto snahy o obnovu činnosti kapely ji rozpustil a začal se věnovat tvorbě křesťanské hudby.

A teď konečně blíže k hudbě. Jedná se o zdařilou oscilaci mezi jazzem a bluesem, zabalené do psychedelic kabátu. Energický zpěv, ve kterém je cítit emoce a mladistvý zápal, je doplněn o promyšlené kytarové party, tu a tam ošperkované překvapivě zdařilými sóly, a to vše podbarvené chytlavými klávesovými melodiemi a hravou basovou linkou.

Výše napsané neplatí pouze o úvodní písni Look At The Sun. To je vyčnívající kus, který okouzlí podmanivým zpěvem a líbeznou melodií v doprovodu klavíru. Ačkoliv přirovnání a nálepkování nemám rád, zde musím říct, že silně připomíná tvorbu tandemu Lennon – McCartney.

V roce 2010 vyšla u švédské společnosti Flawed Gems reedice na CD.

Na konec jenom poznámka: existují ještě další dvě skupiny stejného jména. Jedna pochází z Velké Británie, vznikla až v 80. letech a hrají punk. Ta druhá je nějaký hip hop.

Tracklist

psychedelic / blues-jazz

  • 03:18 — Look At the Sun
  • 05:29 — Now She’s Gone
  • 04:40 — Weepin’ Mama Blues
  • 05:36 — World
  • 10:10 — The Change
  • 06:43 — Destination

 

 

A na úplný závěr mi dovolte, abych  se omluvil za délku tohoto příspěvku. Vysvětlím proč. Rozdíl v práci na tomto článku byl v tom, že většina těchto starých kapel prostě zmizela do neznáma, zatímco tato ne tak docela. Myke a Tommy nejenže žijí, ale také brouzdají po internetu, což dalo příležitost pozdějším fanouškům Feltu je kontaktovat, psát si s nimi a ptát se. A oni odpovídali. Díky tomu jsou na internetu k nalezení jejich e-maily, ve kterých popisují mnou tlumočené a ještě o něco víc, což už jsem se neodvážil sem dát, jinak bych to nikdy nedopsal. Nejedná se tak o žádné spekulace, ale o autentické vzpomínky a výpovědi, což je něco, co jsem doposud nepoznal. A proto to bylo zajímavější a zábavnější, než obvykle.

PS. Kdybyste měli zájem o stránky, ze kterých jsem čerpal, napište mi na e-mail (totalni<zavinac>pomatenec.cz) a já vám povím, kde hledat.