Abychom si zkompletovali obrázek o hnutí Rock in Opposition, nesmíme opomenout ani jednu skupinu, která u vzniku organizace stála. Tentokrát o belgické kapele Univers Zero.
Vznik kapely se datuje k roku 1974 a stojí za ním kytarista Roger Trigaux a bubeník Daniel Denis, který tehdy také spoluzaložil Art Zoyd. Vydání prvního LP s názvem 1313 přišlo roku 1977, kapela se však nějakého většího úspěchu nedočkala. Následujícího roku je ale oslovil Chris Cutler a pozval je na turné v rámci Rock in Opposition, což Univers Zero zajistilo mezinárodní uznání. Inspirována touto příležitostí kapela rozšířila a vytříbila svůj hudební záměr (který se vyvíjel podobným směrem jako Henry Cow), což dokazuje druhé album Heresie (1979), která se proslavila svojí temnou avantgardní atmosférou. Roger Trigaux roku 1980 odešel, kapela se ale bez kytaristy obešla a následnou desku Ceux du dehors (1981) nahrála bez náhrady.
Hudba samotná, alespoň jak jí slyšíme na tomto albu, je syntézou moderní klasiky (Stravinsky, Bartók) a různých art rockových vlivů té doby, patrná je však i inspirace minimalismem. Denis je autorem většiny skladeb a podobnost s Art Zoyd je velmi patrná. Univers Zero jde rockovější cestou, sdílí však podobně dekadentní temnou atmosféru. Tohoto efektu docilují jednak „starobylými“ nástroji jako fagot či harmonium, ale hlavně důrazem na basovou složku – basa, piáno a harmonium se orientují hlavně na hluboké tóny, zatímco fagot se smyčci provádí skoro až Stravinského obraty.
První, téměř třináctiminutová suita Dense, je zároveň nejsilnější a nejcelistvější částí alba. Velmi pečlivě zkomponované jsou sice i všechny ostatní, u Dense se ale Denis překonává a vytváří komplexní a zároveň rozmanitou záležitost, která se přes svou rockovost může stavět na roveň moderním kompozicím jako například Bolero. Skladba startuje svižnou avantgardou, kde se neuvěřitelnou rychlostí střídají zdánlivě nesouvisející hudební motivy a za první čtyři minuty stihne kapela vystřídat snad všechny rytmy, které existují – je skoro nemožné se ve všech těch změnách zorientovat, vše to ale zní velmi plynule a nenuceně. V půlce čtvrté minuty se tempo zklidní a nastoupí klidná pasáž à la Stravinsky, nenechme se však zmást – i zde se pokračuje v obskurním rytmu (střídání devítiosminového rytmu s šestiosminovým). Jak sólo na housle/fagot pokračuje, tak ansámbl postupně přechází s pianissima na piano atd. – ne náhodou jsem zmínil Bolero – a vrátí se k původnímu tempu, které nakonec přejde v temný závěr, opakujíc hlavní téma.
Následná skladba Le corne du bois des pendus navozuje trochu jinou atmosféru, připomínající jakýsi druh avantgardně středověké hudby. Bonjour chez vous je zase avantgardou ve své čistší podobě, užívajíc atonální kakofonické disharmonie, duchu kapely se to ale nevzdaluje. Další třináctiminutová suita Combat se svou formou blíží Dense, je ale ve své podstatě minimalističtější a trochu agresivnější. Jedinou nekomponovanou skladbou je kolektivní improvizace s názvem La musique d’Erich Zann, údajně zinscenovaná po předčítání Lovecraftovy povídky stejného jména.
Tracklist
avant-garde / chamber music
- 12:26 — Dense
- 08:42 — Le corne du bois des pendus
- 03:52 — Bonjour chez vous
- 12:53 — Combat
- 03:29 — La musique d’Erich Zann
- 03:11 — La tête du corbeau
Bonusy
- 05:36 — Triomphe des mouches
Leave a Reply