Ačkoli se to může zdát zvláštní, v Obskurním okénku jsem se většinou věnoval těm slavným a kultovním představitelům alternativní scény. Dá to rozum, bez vyhlídky na komerční úspěch se nějaký obskurní noname zapíše do dějin jen stěží, alespoň pokud nenabídne nic nového. Osud a dílo trochu zapadlé francouzské kapely Potemkine se však naštěstí podařilo zachovat.
Skupinu založili roku 1971 bratři Charles a Gilles Goubinovi. Zpočátku si vystačili s cover verzemi rockové klasiky, zanedlouho jim však učaroval nově se formující jazzrock, jmenovitě Mahavishnu Orchestra nebo Miles Davis. Jako svůj druhý inspirační proud jim sloužila souběžně tvořící Magma, tedy žánr zeuhl. Jejich prvotinou byl singl Mystore/Rictus (1974), lehce se rozpadající jazzrock, ne však bez nápadu. Ke dvěma bratrům se posléze připojil třetí (Michel) a nakonec i čtvrtý (Philippe). Gilles sice uskupení krátce nato opustil, na jeho místo nastoupil basák Dominique Dubuisson, řady posílil houslista Xavier Vidal a začalo se pracovat na prvním LP, kterým se roku 1976 stal Foetus.
Z výše uvedených inspirací je v hudbě Potemkine cítit nejvíce Mahavishnu Orchestra, jejich snaha se jim přiblížit je evidentní už jen složením nástrojů, které je prakticky totožné (kytara, elektrické piano, bicí, basa, housle), najde se také spousta pasáží, které si jsou podobné – jak už od McLaughlinem proslulé rozložené akordy, tak například lyrické akustické skladby, které známá americká kapela hrála pro odlehčení na koncertech. Potemkine sice není ani zdaleka na tak kacířsky vysoké instrumentální úrovni jako jejich vzor, nicméně jsou jejich instrumentální kreace originální a stále vysoce nadstandardní.
Co se týče údajné příslušnosti Potemkine k zeuhl žánru, většinou bývají u jejich hudby jako hlavní argument vypichovány vokály. Osobně s tím moc nesouhlasím, protože na rozdíl od sborových zpěvů Magmy bývá u Potemkine většinou hlas jeden, nezpívá žádný text a jen sleduje melodii unisono s nějakým ze sólových nástrojů. Navíc jsou zde hlasy na tak vysoké frekvenci, že spíše připomínají zpěvy ze Samla Mammas Manny. Pro informaci: o všechny vokály se postarali bratři Goubinovi, tedy muži.
Album slušně odstartuje skladbou Foetus, zároveň hloubavou i celkem rockovou melancholií. Neméně zajímavě pak působí skladby Zed, Ballade nebo Loolitt, které nabízí nosné a neomšelé melodie a chytře zkomponované přechody – možná proto je snadné si je mezi sebou splést. Cedille se pokusí zahrát na lyrickou strunu (můžete posoudit sami, nakolik se to daří) a poslední Cycles zaujme svojí orientální linkou.
Tracklist
jazzrock / zeuhl
- 06:25 — Foetus
- 05:21 — Zed
- 02:23 — Nuit Sur Le Golan
- 06:23 — Ballade
- 02:05 — Hymne
- 03:11 — Loolitt
- 05:59 — Cedille
- 04:39 — Laure
- 02:21 — Cycles
Leave a Reply