Dnes si představíme britskou kapelu, která jako jedna z prvních začala experimentovat se zvukem a balancovat na hraně pečlivého plánování a bezmyšlenkovité kakofonie. Tato skupina má název Henry Cow.
Za vznikem kapely stojí bubeník Chris Cutler (kterého jsme zmiňovali v souvislosti s Aksak Maboul) společně s kytaristou Fredem Frithem a pianistou Timem Hodgkinsonem. Cutlerův razantně levicový názor na svět zajistil skupině silné politické renomé, přestože například Frith později uvedl, že si toho sám nikdy nebyl vědom. Tak či tak se jedná o kapelu znatelně se vymezující vůči konzumní společnosti, což také vedlo ke vzniku hnutí Rock in Opposition (je třeba dodat, že i tohle je téměř výhradně Cutlerův nápad).
Po debutu Leg End (1973) se Henry Cow pouští do druhého alba Unrest (1974) v sestavě: Fred Frith – kytara, housle, piáno, xylofon; Chris Cutler – bicí, piáno; Tim Hodgkinson – piáno, saxofon, klarinet; Lindsay Cooperová – fagot, hoboj; John Greaves – basa, piáno. Na albu se objeví i zpěv, ale zůstává v pozadí spíše jako doplněk – písně jako takové přijdou až s dalším albem In Praise of Learning (které stejně jako Leg a Unrest nese téma ponožky na obalu). Kapela fungovala ještě pár let s menšími změnami v obsazení a volně přešla ve skupinu Art Bears na konci sedmdesátých let – hudebníci ale zůstali v podstatě stejní.
Hudebně se dá o Henry Cow říci, že se jedná o čirou avantgardu. Vše od zvuku fagotu či hoboje až po „typicky atypické“ melodie tento popis potvrzují. Frith, skladatel větší části jejich tvorby, se jako odvěký experimentátor snaží najít nový zvuk a novou cestu, kam by se mohla hudba dále ubírat. Proto je také veškerá jeho tvorba jakýmsi hudebním pokusem, a Unrest není výjimkou.
Je nutné přiznat, že pokud se nám už tyto experimenty líbí nebo ne, je to bezesporu krok stranou a už jen v tomto ohledu není zbytečný. Hlavně to není nuda.
Zvláštní je tentokrát i rozdělení skladeb, kdy se první polovina zdá být kompletně složená a ta druhá zní jako bezděčná improvizace. Ale právě to není tak docela pravda, protože i v druhé polovině je velká část naplánovaná, nikdy se to však nedá určit přesně, což má také své kouzlo.
Desku uvede Cutlerova dokonale zvonivá bicí souprava, nekompromisní kytarové party Freda Fritha a ostře měkký zvuk fagotu Lindsay Cooperové v tracku Bittern Storm over Ulm. Následující Half Asleep/Half Awake je typickou instrumentální skladbou, kterou ohraničuje klavírní úvod a mysteriózně znějící klavírní čtyřhra na závěr. Netradiční symbióza sólových nástrojů Fritha a Cooperové, která se nese celým albem, je nejlépe patrná na krátké skladbě Solemn Music. Z hlediska kombinace zmíněných hudebních prvků je dobré zmínit závěrečnou Deluge, která z čiré avantgardní improvizace přejde přes komponovanou instrumentální skladbu až po ojedinělý falešný zpěv.
Tracklist
avant-garde / art rock
- 02:17 — Bittern Storm over Ulm
- 08:01 — Half Asleep/Half Awake
- 12:11 — Ruins
- 01:11 — Solemn Music
- 05:32 — Linguaphonie
- 03:06 — Upon Entering the Hotel Adlon
- 01:57 — Arcades
- 05:29 — Deluge
Bonusy
- 06:31 — The Glove
- 04:51 — Torch Fire
0 komentářů
1 pingback