V dnešním příspěvku pravidelného obskurního dvoutýdenníku se vydáme za francouzskou kultovní kapelou, která se hudebně odebrala trochu jinam i v porovnání s tehdejší alternativní scénou. Dámy a pánové, Magma.

cover_magmaHlavním (a patrně jediným podstatným) protagonistou kapely je bubeník Christian Vander, který se cítil natolik znepokojen vizí ekologicky a duchovně neslavné budoucnosti lidstva, že se rozhodl své rozhořčení vyjádřit formou hudby – kapelu založil roku 1969 spolu se svojí ženou Stellou. Forma tohoto protestu je unikátní – Magma plní úlohu vypravěče epické sci-fi ságy, jejíž rozsah rozšiřuje celá řada alb. Hlavním tématem je fiktivní bájná planeta Kobaïa a kritické porovnávání se Zemí. Jako by to nebylo dostatečně originální, veškeré texty (anebo spíše libreta) jsou psány fiktivním, vlastním jazykem – kobaištinou. Vizuálně i na poslech se jeví jako jakýsi mix němčiny, skandinávských a slovanských jazyků – zní tvrdě a nešetří s přehláskami ani jinou diakritikou.

Ani hudebně nezůstává Magma pozadu. Z monumentálně pojatého jazz-rocku se dá velmi snadno vyčíst zcela zřejmá inspirace, Carmina Burana od Carla Orffa. Základem této asociace jsou mohutné chóry podpořené žesťovou sekcí, stejně jako jisté harmonické podobnosti. Vander, který vše sám složil, se ale nechal inspirovat také mistry moderního jazzu – jmenovitě Johnem Coltranem a jazz-rockovým obdobím Milese Davise. Ačkoli to může znít jako nemožná kombinace, i jazz se dokázal prosadit, všimněme si například kytarových partů. Díky takto jedinečné fúzi si hudba Magmy dokonce vysloužila vlastní škatulku, kterou od té doby následovali další hudebníci – zeuhl (v kobaištině „nebeský“).

Vanderův kompoziční styl se dá snadno charakterizovat, protože své hudební náměty neustále opakuje, což bohužel může po nějaké době uvést do stereotypu. Typická je Vanderova obsese se sedmiosminovým rytmem, který se kromě občasných čtyřčtvrtečních pasáží objevuje v podstatě pořád. Je zřejmé proč – hrajeme-li sedmiosminový a čtyřčtvrteční rytmus zároveň, za dva takty se opět potkají, což z výsledné hudby dělá rytmicky velmi atraktivní záležitost.

Mekanïk Destruktïẁ Kommandöh je v pořadí třetím albem (předcházel mu debut Magma/Kobaïa a následně 1,001 Degrees Centigrade), nahráno a vydáno roku 1973. Přestože je rozdělen na jednotlivé tracky, jde o celistvý čtyřicetiminutový opus, který nabízí jen pár přestávek od neúprosného tempa. Úvodní Hortz Fur Dëhn Stekëhn Ẁest ze začátku postupně nabírá dech, na který naváže Ïma sürï Dondaï a utne ho až čtrnáctá minuta alba. Třetí „věta“ Kobaïa is de Hündïn ale hned vzápětí dá kola do pohybu a pokračuje dál. Přestože je Mëkanïk Dëstruktïẁ Kommandöh zcela zřejmě složen jako celek, můžeme sledovat předěl třetího a čtvrtého tracku, kde byla kontinuita z nějakého důvodu přerušena, což poněkud kazí celkový dojem.

Je dobré poznamenat, že Mekanïk Destruktïẁ Kommandöh byl a je pravidelně hrán živě, a s postupem času se jeho tempo začalo zrychlovat – dnes ho hrají téměř dvakrát rychleji. Vander, který se za poslední léta obklopil zcela jinými hudebníky, bere představení více s humorem a svým showmanským bubenickým výkonem dává dílu úplně jiný nádech. Obě verze však mají co do sebe a tak bych doporučoval poslechnout obojí.

Tracklist

zeuhl / art rock

  • 09:34 — Hortz Fur Dëhn Stekëhn Ẁest
  • 04:28 — Ïma sürï Dondaï
  • 03:33 — Kobaïa is de Hündïn
  • 07:48 — Da Zeuhl ẁortz Mekanïk
  • 06:00 — Nebëhr Gudahtt
  • 04:08 — Mekanïk Kommandöh
  • 03:14 — Kreühn Köhrmahn Iss de Hündïn