RECENZE: Frank Bigsby & His Satanic Majesty: Modern Art Brute /2016/ (CZ)

Po dlouhém napínání a komplikacích v podobě zraněné ruky a líného grafika (který je kdovíproč k nerozeznání od našeho líného redaktora Kolofona) se česká psychedelická scéna konečně dočkala nového materiálu.

Novinka z dílny pražského garážového barda Franka Bigsbyho obsahuje, stejně jako debut z minulého roku, tři písně. Ačkoliv se držel ověřené palety zvuků, která se osvědčila už na první nahrávce, nové songy zní jinak. Dospěleji, chcete-li. A také snad o něco psychedeličtěji, i když to může být jen důsledkem zhusta používaného echa.

Právě zpěv zechovaný téměř k nesrozumitelnosti dává tušit, že smysl nahrávky nemá cenu hledat v textech, ale v náladě. A funguje to. Hudba se bez okolků valí a s ní i všemožné emoce. Co už funguje méně, je dynamika. Čím blíže posledním vteřinám závěrečné písničky, tím víc dochází épéčku dech.

Úvodní písnička I, The Earth skvěle šlape a je radost se nechat zvukem unášet dál a dál. Řízné bicí a hutný riff v úvodu Cryin’ Over Sun vzbuzují podobně velká očekávání, protože píseň ženou neúprosně kupředu. Po čtyřech minutách se však začíná vkrádat pocit nudy a slibný začátek se najednou jeví jako přepálený start. Zaškobrtnutí by asi zachránilo skočné kytarové sólo v závěru, které ale přijde příliš pozdě. Poslední píseň, která dala jméno celému EP, je asi nejrozporuplnější. Na jednu stranu působí jako obyčejná „procítěná“ balada, na druhou stranu je zajímavá obrovským zastřením a navrstvením jednotlivých nástrojů.

Výše napsané může působit dojmem, že Modern Art Brute je víceméně propadák. To by však byl dojem špatný. I přes výtky je nahrávka povedená a je na ní jasně patrný posun k lepšímu. Drobné nedostatky jsou vlastně dobrá zpráva, protože to znamená, že to nejlepší nás od Franka ještě čeká.

Celkové hodnocení: 75 %

Tracklist

psychedelic-rock / garage

• 03:15 – I, The Earth
• 05:59 – Cryin’ Over Sun
• 04:05 – Modern Art Brute