Don’t understand a word? Scroll down for the English version or make the post appear magically by clicking here. ;)

Maurizio „Angus“ Bidoli nahrál desku s názvem London, kterou z hlubin hudební historie vyprostili – jak to tak s podobnou hudbou bývá – nadšenci-bloggeři. Nahrávka ale svým zvukem popírá rok i místo vzniku. Nebyl to totiž Londýn šedesátých let, ale Řím let devadesátých, kde album spatřilo světlo světa. Nadšení hledači hudebních pokladů se ale spokojili s albem samotným, takže nelze dohledat žádné informace o jeho vzniku.

Protože mě ale London zaujal, dal jsem si tu práci, Maurizia zkontaktoval a na desku se ho vyptal. Toto jsem se dozvěděl.

Za korekturu anglického překladu děkuji Kateřině Bínové.

bidoli1

Dnes jste v Itálii známý spíše jako pravověrný metalista – byl jste členem několika heavymetalových kapel. Předpokládám ale, že to tak nebylo vždy. Mohl byste popsat svoje hudební kořeny?

Zdravím všechny! Ano, nejprve jsem poslouchal blues-rock a šedesátkovou psychedelii, v 70. letech hard-rock (Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath), pak také Sex Pistols. V 80. letech jsem hltal především Novou vlnu britského heavymetalu, ale také AC/DC, Saxon či Iron Maiden. Nejblíž mi ale byla hudba Mötorhead, protože miluju mix rock’n’rollu, blues a heavymetalu.

Aktuálně koncertuju se svojí metalovou kapelou Fingernails, často si ale pro vlastní potěšení zahraju psychedelické věci či blues, abych si připomněl svoje kořeny. Protože držet se kořenů je důležitý.

Jak jste přišel k přízvisku Angus? Začal jste si tak říkat sám, nebo to byl nápad někoho jiného?

Jednou mi někdo řekl, že hraju na kytaru jako Angus Young. A měl pravdu. Svého času jsem miloval zvuk Angusovo kytary. Přezdívka se chytla a dneska mi tak říkají všichni.

Co vás vedlo k tomu natočit v 90. letech album, které zní jak klasické šedesátky?

Když jsem si v roce 90 dal s Fingernails pauzu, chtěl jsem získat nové zkušenosti, a tak jsem hrál převážně jazz a blues s kamarády a náhodnými muzikanty. Jen pro tu srandu jsem sem tam něco nahrál na kazeťák, mimo jiné demo The Fantastic Trip Of Mr Angus. Pak jsem založil hard-blusový/psychedelický projekt Childhood. V roce 1992 jsme jeli turné s kapelou Bevis Frond, na kterém se ze mě a frontmana Nicka Salomana stali dobří přátelé. Nick chtěl nejprve pod svým labelem Woronzow vydat to demo, ale sešlo z toho. Jedna písnička se pak dostala na kompilaci Audible Rumbles Vol. 1, kterou vydal Ptolemaic Terrascope Magazine v 96.

O něco později mi Nick jednoho dne povídá: „Nemohl bys natočit psychedelický album pro můj label?“ „Jasně, Nicku,“ odpověděl jsem. London jsem natočil za jeden den na čtyřstopý analogový rekordér někdy v roce 93/94, ale label Woronzow měl potíže, takže z desky sešlo.

V Itálii o album nebyl zájem?

Několik italských labelů jsem oslovil, ale ani jeden neodpověděl. Možná si pamatovali mojí metalovou minulost, hahaha. Začal jsem tedy hledat jinde po Evropě, vzpomínám si na Německo, Anglii a Belgii, země psychedelii více nakloněné. V roce 96 mi pak napsal manažer labelu Magical Jack Records Norbert Shilling, že chce desku vydat.

Hrál jste album naživo?

Zkoušel jsem dát dohromady kapelu, která by desku hrála živě, ale nebylo to vůbec jednoduché a nakonec jsem to vzdal.

Kdo vlastně nazpíval vokály, které se objevují na dvou písních?

Moje žena Manuela. Kvůli ní jsem tenkrát do Londýna jel, žila tam. Je skvělá bluesová zpěvačka, která inklinuje k orientálnímu zvuku, a já potřeboval přesně někoho takového pro ty dvě písničky.

Mohl byste napsat krátký komentář ke každé písničce? Co vás inspirovalo atp.?
bidoli2

  • Over London – O pohledu na Londýn z letadla – hodně magický.
  • Camden Market – O cestě k Nickovi domů tržištěm v Camdenu.
  • Knightland Rd. – O ulici, kde jsem měsíc bydlel.
  • Manuela – To byla tehdy moje holka.
  • London In The Cab – Noční návrat domů taxíkem.
  • Piccadilly’s Lights – Magická noc na LSD v centru města.
  • Holidays In Green Park – Nedělení odpoledne v parku zalitým sluncem.
  • Nick Was Here – Hledání bytu Nicka Salomana.
  • Acid In The Squad – Ve squattu na tripu s mými přáteli.
  • Heathrow – O letišti při návratu zpátky do Říma.

Máte nějaké zajímavé historky z Londýna? Divil bych se, kdyby ne, když vezmu v potaz přítomnost LSD.

No jéje, LSD, to bylo v 90. letech naše. Znal jsem v Londýně pár punkerů, co žili ve squattu, ale také nějaké Nickovo kamarády, což byli muzikanti z šedesátek – členové Hawkwind, Camel, East Of Eden… V Londýně jsem tenkrát bydlel ve squattu, kde se dost brali drogy, takže si pamatuji několik situací, které končily násilím, nožema, policajtama a pokutama… Mohl bych říct „Londýn je šílenej“, ale raději to říkám skrze svou kytaru.

Co se dělo pak?

Ze začátku to vypadalo, že Magical Jack budou chtít ještě jednu desku v podobném duchu jako London, ale Norbert pak těžce onemocněl a, i když se snažil domluvit s nějakým belgickým labelem, nakonec to nedopadlo a já se vrátil zpět k heavymetalu.

bidoli3Byla v Itálii v 60. letech nějaká psychedelická scéna?

Měli jsme několik dobrých progresivních kapel – PFM, Banco Del Mutuo Soccorso, Rovescio Della Medaglia, Le Orme, Garybaldi, New Trolls –, ale nevybavuji si žádnou konkrétní psychedelickou kapelu (snad jen undergroundové hnutí). Byly tu ale také pokusy o experimentální hudbu – Franco Battiato nebo Le Stelle Di Mario Schifano.

Rozhodně doporučuji poslechnout si kompilaci italské psychedelie Floralia, kterou v roce 1996 vydali Off Records.

Na závěr mám svůj typický dotaz: Jak byste definoval psychedelii? Co pro vás znamená?

Psychedelie je závan, slabý vánek, kytarový tón z vesmíru, echa, předměty… Z počátku to bylo jen LSD, potom vnímání hudebních vibrací, které mi dělají dobře.

English version

Nowadays, you’re known rather as a true-blue metal musician – you’ve been a member of several heavy metal bands. However, I suppose it hasn’t always been this way. Can you describe your music roots?

Hello everyone! Yes, initially, I listened to blues-rock and the 60s psychedelic music, hard rock in the 70s (Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath), then also The Sex Pistols. In the 80s, I was primarily passionate about the new wave of the British heavy metal, but also about AC/DC, Saxon or Iron Maiden. However, Mötorhead music was the closest to me because I love the mixture of rock’n’roll, blues and heavy metal.

Currently, I’ve been touring with my metal band Fingernails, yet I often play some psychedelic or blues stuff just for my own sake to remember my roots, as it’s important to stick to the roots.

How did you get your nickname Angus? Did you start calling yourself by this nickname or was it somebody else’s idea?

Someone once told me that I played the guitar like Angus Young. And he was right. At that time, I loved Angus’ riffs. The nickname rooted and now everyone calls me that.

What did lead you to make a record in the 90s that sounds exactly like the classic 60s music?

When Fingernail and I had a break in 1990, I wanted to get new experience and so I played mostly jazz and blues with my friends and random musicians. I recorded some bits of it on tape just for fun, besides other things also the demo version of The Fantastic Trip Of Mr Angus. Later, I set up hard-blues/psychedelic project called Childhood. We went on tour with the band Bevis Frond in 1992 where I became good friends with their frontman Nick Saloman. Nick at first wanted to release that demo under his label Woronzow but it didn’t happen. However, one song made it on the compilation Audible Rumbles Vol. 1 that was released by Ptolemaic Terrascope Magazine in 1996.

Some time later, Nick said to me: ‘Could you record a psychedelic album for my label?’ ‘Sure, Nick,’ replied I. I recorded London within one day on a four-track analogue tape in 1993 or 1994 but his label had some problems so the record was dropped.

But people in Italy were interested in the record, weren’t they?

I approached several Italian labels but none of them ever replied. Maybe they remembered my metal music past, ha ha. I began searching around Europe; I remember Germany, England and Belgium – the countries more up for psychedelic music. In 1996 the manager Norbert Shilling of the label Magical Jack Records informed me that he wanted to release the record.

Have you ever played the record live?

I tried to bring together a band that would play the record live but it wasn’t easy at all so I gave up.

Who sings the vocals that can be heard in two songs on the record?

It’s my wife Manuela. I went to London because of her back then as she was living there. She is a great blues singer that leans towards the oriental sound and that was exactly what I needed for these two songs.

Could you write a short comment for each of the songs? What inspired you, etc.?

Over London – About the view of London from the airplane – very magical.

Camden Market – About the way to Nick’s home through the Camden Market.

Knightland Rd. – About the street where I’ve lived in for a month.

Manuela – My girlfriend at that time.

London In The Cab – The late night homecoming in a cab.

Piccadilly’s Lights – A magic night on LSD in the city centre.

Holidays In Green Park – Sunday’s afternoon in the park flooded with sunlight.

Nick Was Here – The search for Nick Saloman’s flat.

Acid In The Squad – In a squat on drugs with my friends.

Heathrow – About the airport and the return to Rome.

Do you have any interesting stories from London? I would be surprised if not when I take into account the presence of LSD.

Ahh, of course, LSD, that was ours in the 90s. I knew some punkers who lived in a squad in London but also some of Nick’s friends who were the 60s musicians – the members of Hawkwind, Camel, East Of Eden… At that time, I stayed in a squad where the drugs were used heavily so I remember a few situations that resulted in violence, knives, the cops and fines… I could just say ‘London is crazy’, but I rather speak through my guitar.

What happened next?

At first, it seemed that Magical Jack would want another record in the same vein as London but Norbert became seriously ill and even if he tried to arrange it with a Belgian label, it didn’t turn out well and I returned to heavy metal.

Was there any psychedelic music scene in the 60s Italy?

We had a few good progressive bands – PFM, Banco Del Mutuo Soccorso, Rovescio Della Medaglia, Le Orme, Garybaldi, New Trolls, etc. but I can’t remember any particular psychedelic band (maybe just the underground movement). There were also attempts to play experimental music – Franco Battiato or Le Stelle Di Mario Schifano. I’d certainly recommend listening to Floralia – the Italian psychedelic compilation published by Off Records in 1996.

My last and sort of typical question – how would you define psychedelic music? What does it mean for you?

Psychedelic music is a breath, gentle wind, guitar tone from the Universe, echoes, things… It was just LSD at the beginning, then the perception of music vibrations that make me feeling good.