Dneska pro vás mám, dalo by se říct, speciální kousek. Je to taková zvláštnost. Pakliže se mluví o psychedelic-metalu, málokdy to má opravdu něco společného s psychedelicem. Ne však v tomto případě. Pokud vůbec něco jako psychedelic-metal existuje, zní to asi jako dnešní kapela.
Všeho všudy je to skupina, o které toho je na internetu úplné minimum. Vlastně jediné co se ví je, že pocházeli z Connecticutu a před tímto (jejich jediným) albem vydali pouze singl To Be Or Not To Be. A taky to, že členem byli Reggie Wright (hlavní kytara), Denis Croce (zpěv), Richard Croce (doprovodná kytara), Chuck Maher (basová kytara) a Ralph Muscatelli (bicí). To je vše. Dost málo, že?
Album je směsí blues-rocku, hard-rocku a psychedelie. To vše smícháno občas až v nahodilém poměru, čímž vznikla vskutku rozmanitá deska. Začáteční Paranoia je hard-rock jak vyšitý, za Sailing by se zase nemusela stydět kdejaká tehdejší psychedelic-rocková skupina a následující Providence Bummer je naopak poctivý blues-rock. Zkrátka, měli velký žánrový záběr a místo nicneříkajícího promísení se vydali cestou žánrově různorodé desky.
Co mají všechny skladby společné, je vyvedená kytara. Je znát, že Wright se uměl vcelku zručně vypořádat se všemi tempy a náladami, která na desce jsou a každou píseň dokázal vyšperkovat nějakým tím vypilovaným sólem či alespoň chytlavým riffem.
Výsledkem je perfektní kus, ačkoliv při pozornějším poslechu člověku snadno dojde, že právě ona heavy-rocková nota skupině seděla nejlépe. To je nejzřetelnější asi u Evil Woman. Při poslechu téhle pecky vám to dojde – tady se rodil heavy-metal.
Tracklist
psychedelic / hard-rock
04:43 — Paranoia
04:30 — Sad Born Loser
04:02 — What of I
06:48 — She’s Easy
07:38 — Sailing
04:09 — Providence Bummer
03:20 — Evil Woman
06:10 — Hunter’s Moon
https://www.youtube.com/watch?v=dgONYouA-_M
luci
Ahoj, chtěla jsem se jen zeptat, jestli znáš americko-britskou kapelu Carmen, hráli v 70. letech něco jako flamenco s progresivním rockem a přijde mi to dost zajímavé. Basákem tam byl taky J. Glascock, později s J. Tull.
grysom
Ahoj.
Neznám, zatím se šťourám spíš v psychedelické scéně 65-70, do progresivních vod zavítám jen zřídka. Každopádně to zní zajímavě, fůze rocku a flamenca se mi poslouchá překvapivě dobře, i když musím říct, že se mi přirozeně líbí víc ty progresivnější kousky, které mají jen lehký flamecový nádech.
Díky za tip a doufám, že i nadále budeš sledovat tento blog! ;)