Když jsem se pár dní před Psy-High čirou náhodou domáknul, že tahle akce proběhne, srdce mi zaplesalo. Takže stoner rock (potažmo další psychedelická přízeň) zajímá i někoho jinýho než mě? Paráda. A takovýhle místo, takovejhle přístup? Geniální. Pořadatele jsem obratem pozval do svýho pořadu v rádiu a osobně mě přesvědčili, že to nemůže bejt jiný než dobrý. A dobrý to teda sakra bylo. 
Nezvlád jsem se utrhnout z Prahy už v pátek, takže jsem bohužel přišel o první večer nadupanej zajetejma i neznámejma českejma kapelama (ne všechno smrdělo nezaměnitelnym pachem stoneru, ale na druhý straně tenhle stylově otevřenej lajnap dodal festiválku na barevnosti). V sobotu jsem do lomu u Jarova dorazil brzo po poledni, akorát včas, abych stihnul neformální přednášku o ritualizaci. Ale každej správnej agent samozřejmě nejdřív obhlídne prostor. Takže na jedný straně stěna lomu s velkym dřevěnym sigilem, magickym emblémem celý týhle akce. Nahoře vyhlídkový stanoviště. Dole něco těžko popsatelnýho, ale neuvěřitelně útulnýho – napůl skautský tábořiště, napůl outdoor chillout nějakýho rukodělnýho coffeeshopu. Uprostřed stage s železnou dekorací ve tvaru jakýhosi motorkářskýho křídla přivařenou vepředu. Pár vojenskejch stanů, improvizovanej bar, kolem barely na večerní oheň, spousta různejch sezení a zákoutí na příjemný čumákování pod širym nebem. Čistá krása. Během odpoledne se ve větším začali, ehm, sjíždět lidi, odpíchly to první kapely. Nebyl jsem tam od toho, abych si dělal poznámky a recenzoval koncerty, ale plnejma nozdrama nasával muziku a přátelskej vibe. Takže jen v letu zmínim švédský holky z Mud Walk, který s nehoráznym gustem solily krásnej hard-peklo-rock. Výtečný polský headlinery Dopelord, naživo třikrát masivnější než z desky. Skvělej kontrast mezi majestátní valivou gradací Five Seconds to Leave (který jsem poslouchal z vyhlídky na skále a zíral přitom na hvězdy) a neurotickou matikou Depakine Chrono, který je na pódiu střídali. Psychedelický projekce na stěně lomu. Úchvatnej zvuk přírodního amfiteátru. Když jsem pak v povzdálí na zkonfiskovanym lehátku usínal do doznívající muziky, byl jsem toho fakt plnej. Jasně, mohlo dorazit o pár hlav víc, moh jsem se taky v neděli místo dospávání dojít vykoupat do sousedního lomu, hehe. Ale vážně, tahle ničim neředěná a ničim nezkalená generátorová party byla tak super, že příště (na jinym, nepochybně opět skvělym místě) to bude na pódiu i pod nim dvojnásobný. Prej se už ozvalo několik zahraničních kapel, který by chtěly zahrát na druhym ročníku, a taky organizátoři podobný německý akce Void Fest, který by chtěli spolupracovat. Hell yes. Psy-fucking-High! Bobby C. Autor textu je redaktor pořadu Špína na rádiu Wave.
FOTOGALERIE: Příprava – Průběh 
Leave a Reply