Na dnešek jsem z hlubin Internetu vyštrachal jednu z perel. Blues-rocková nálož, ve které se ale dost zřetelně ozývají i vlivy hard-rocku a tou dobou formujícího se heavy-metalu.
Blues-rockové trio Bakerloo Blues Line založili v roce 1968 David “Clem” Clempson a Terry Poole, bubeníci se vystřídali celkem tři. Po angažmá Johna “Poli” Palmera a Johna Hinche, který později hrál s heavymetalovými Judast Priest, se za bicími definitivně usadil Keith Baker.
Po čase si jméno zjednodušili na stručnější Bakerloo a podepsali smlouvu s The Harvest Records. Pro ně pak nahráli jejich jedinou desku nesoucí stejný název, jako kapela.
Vcelku typicky pro svou dobu, jejich jediná deska je skvělý kousek. Divoký blues-rock, který vás od začátku překvapí bouřlivým tempem a téměř nezopakovatelnými kytarovými party, má velmi osobitý zvuk, který jsem zatím jinde neslyšel.
Na albu lze najít dvě zajímavosti. Píseň Drivin’ Bachwards, což je předělávka skladby Bourrée v E minor od J. S. Bacha a Son of Moonshine, jež začíná velmi tvrdým riffem, který se ve větší míře začal na poli tvrdé hudby používá až někdy v 90. letech.
Ale dost okecávání, raději si album pořádně nahlas pusťte.
Tracklist
blues-rock / psychedelic
- 04:00 — Big Bear Folly
- 04:29 — Bring It On Home
- 02:06 — Drivin’ Backwards
- 07:05 — Last Blues
- 06:21 — Gang Bang
- 07:05 — This Worried Feeling
- 15:00 — Son of Moonshine
Leave a Reply